Stát si za svým za každou cenu. ne každý to dokáže a lidí co to tak mají je čí dál méně. Je to smutné protože ač se to nebude líbit, na tomto světě jsme primárně sami za sebe a to co děláme a říkáme, je něco, za co bychom se měli být jako lvy a stát si zatím.
Znám spoustu lidí, co o sobě říkají, že je jim názor ostatních naprosto u prdele a můžou si dělat co chtějí. Ovšem ve skutečnosti je to většinou jen póza. Zažil jsem diskusi se slečnou, která tvrdila že ji názor druhých na ni nezajímá, ale na otázku proč teda nosí vycpanou podprsenku, když je jí názor jiných na ni u prdele, už odpovědět nedokázala.
Většina těchto lidí jsou i selektivní pankáči. Názor jedné skupiny nebo osoby je jim skutečně u prdele, ale pak přijde někdo druhý, dá jim nějaké ultimátum a oni vyměknou a poslechnou, ačkoliv k tomu nemají většinou žadný důvod. protože pokud někdo dává ultimáta pak je to proto, že si není jistý tím, že daná osoba poslechne a tak volí cestu hrubého nátlaku. Bohužel tito lidé jsou většinou emočně slabí (typický příklad je muž šikanujicí svoji partnerku, protože má strach že mu ji někdo sebere) a pokud se jim postavíme na odpor používají citové vydírání a podobné druhy nátlaku.
U těchto lidí se ale naopak nesmíme podvolit a stát si tvrdě za svým, ačkoliv je nám jasné že jim to třeba i ublíží. je ale mnohokrát odzkoušeno že zachování vlastní hrdosti a nepodvolení se, vede dříve či později k tomu že to osoba vzdá a už pak nikdy nedojde k opakované situaci. neustále podvolování totiž vede ke ztrátě vlastní identity a většinou i věcí, které máme rádi jen za cenu zachováni klidu ve vztahu ja versus sobec, který si myslí že má právo nás ovládat a řídit náš život.
Žijeme svůj život a jaký si ho uděláme takový bude. Pokud se budeme podvolovat nežijeme svůj ale cizí a to přece není cílem člověka a jeho bytí na zemi. Spousta lidí řekne že je to hrozně těžké například ve vztahu rodič, dítě třeba, ale i tady je potřeba si uvědomit, že ten rodič, nebo partner tu jednou nebude, a to že jsme něco nedělali protože nás k tomu donutil slzami v záchvatu sobeckého majetnictví už bohužel v pozdějším věku nedoženeme. Což může mít například v případě slušně našlapnuté kariéry drtivý dopad. Jak ukazuje příklad mojí kamarádky modelky která odešla z francouzské agentury protože jí to přikázal přítel a když ji po 3 měsících opustil, už se nikdy zpátky nedostala.
