Ruky

Kdysi jsem se styděl za to, že nemám vysokou školu. Pamatuji si, jak jsem dicky seděl ve skupině lidí a na otázku co studuju odpověděl „to neuhádneš“ a hádanka zmizela do ztracena

Připadal jsem si takovej na nic. Ale nedávno asi rok zpátky jsem se za to stydět přestal.  Nemám vysokou školu, jsem jen vyučenej elektrikář. Neumím sice citovat Junga (sice sem ho čet, ale podle mne je většina lidí, co ho čtou pozéři a nebo magoři, protože je to děsná nuda:) ). V pravopise taky občas kulhám a nemám asi přehled ve věcech hudebních, literárních ani filosofických. Nicméně vím, že když dojde na věc, dokážu se uživit rukama.

Dělám to teď, opravuju kávovary, a makám manuálně ve skladu. Hrozně mne to baví, v kávovarech ten pocit, že někdo má pak radost, že kávovar znova funguje. Z práce ve skladu protože je tam super parta.

Mám radost když někomu něco vyrobím, on má radost a používá to. Nejradši mám dřevo. Je to krásný materiál, plný života i když už není stromem.

Dílna vůně pilin a laku, kdo nezažil nepochopí. Ten úsměv obdarovaného, nebo sranda u výroby i vrat ke stodole pro kamaráda, stojí za to.

Vážím si lidí co umí něco rukama. Ať už pražit kávu, upéct dobré koláče a vlastně upéct cokoliv, postavit dům, ukovat ozdobu nebo vyrobit prstýnek pro svého blízkého.

Važte si lidí co umí rukama, je jich čím dál méně a těch, co dělají manuálně a s láskou, je ještě méně.

 

Děje se toho moc

Dneska leje. Celej den je počasí, že by psa nevyhnal. V jednu ráno došla milá zpráva a udělala malou radost. Vše je dobré. Baví mně když lidé dělají co baví je a ještě jim to vydělává peníze. Je to fáze života do které se moc lidí nedostane a pokud se vám to podaří v mladém věku, máte před sebou krásný život.

Pár lidí co to dokázali znám, a radost z toho mám opravdu. Někdy je to o strachu překonat sám sebe, dělat to poctivě a pro ostatní. Věřit a o víře moc nemluvit, protože tak poznáte člověka který to myslí vážně.

Nedávno jsem se poprvé ocitl v soudní síni. Na straně kdy obhajuji pravdu. Dost o těchto věcech přemýšlím, co je vlastně důležité v životě? Peníze? Sláva? Majetek? Má cenu pro tyto věci obětovat zdraví, dobrou pověst, čisté svědomí? pro někoho ano. Já k těm lidem nepatřím.

Často se mne lidé ptají, jak zvládám ty stresové situace? Prej jsem podle jednoho neuvěřitelně klidný. Když projdete část života a ne zrovna veselou, která vás srazí na kolena zjistíte, že nejdůležitější v životě je

Čisté svědomí, pevné zdraví, upřímnost a radost i z druhých. Pak už vás nic nezastaví.

A teď už trochu hudby.

 

Žena je tvor ne otvor

Nějakou dobu se okolo mne rojí podivné existence které nepoznají rozdíl mezi slovem tvor a otvor.

Rozdíl je přitom markantní a dost ovlivnuje chování, zvláště pak v případě kdy tím tvorem je žena.

Žena je živý tvor, a jako taková nemůže být vaším majetkem pouze partnerem, společníkem, přítelem nebo matkou vašeho dítěte. Ano také má otvor pro uspokojení potřeb, a pro potěšení. Ovšem nejen vaše! Toto potěšení musí fungovat na obou stranách a pokud je zakončeno vznikem nového života, je účel splněn na 100%.

Žena zasluhuje respekt a ochranu. Jako jediná je totiž schopna dát vzniknout nový život, což pro vás podivné existence, není informace kterou chápete, jak se zdá.

Naopak otvor (Prosím pozor na další O na začátku slova!), můžete zakoupit v různých velikostech a barvách. Můžete si s ním dělat co chcete, je váš majetek. Dokonce i když do něj praštíte je to v pořádku, každý má občas zlost, ale u tvora úder nepřichází v úvahu nikdy!

Tedy znovu

TVOR – živá forma. Nepoužíváme násilí! Pečujeme o ni. Nelze vlastnit!

OTVOR – neživá forma. Lze vlastnit. Možnost jakekoliv manipulace. Snese i poměrně hrubé zacházení (záleží na materiálu)

Cesta bojovníka

Cesta bojovníka je dlouhá a plná bolesti. Život je plný bitev a zranění, která však vedou ke zkušenostem.

Bojovník pokud prohraje souboj, ví že neprohrál celou válku, pokud skončí na kolenou v krvi a slzách.

Přehodnotí získané zkušenosti, na jejich základě vytvoří novou taktiku a jde znovu bojovat.

Dokud jej nezastihne smrt a ani tak není konec boje jistotou.

Taková je cesta bojovníka.

Cesta Samuraje

Osoba blízká

Potkal jsem ji před 6 lety. Hrozně jsme se spolu tenkrát opily. Pak jsme strávily moc hezký půl rok. Najednou zmizela a já to dva roky nedával.

Nakonec se po 5 letech znova objevila v mé oblíbené kavárně. Srandy kopec a pak zase zmizela. Domů, tak kde je jí dobře. Občas tam zajedu. Má super dům kde vítá návštěvy.

Včera večer jsem stál zase na hraně. A pak mi došlo, že má smyl pokračovat. Už jen kvůli téhle holce. Mám ji moc rád. Je to čisté, bez sexuálního pnutí. Což je vyšší level než vztah. Ví o mě skoro všechno a já o ní taky. Když má deprese jedu za ní, a ona zas pomáhá mně, jako dneska. Oba máme něco společné. Já se na tu cestu vydal teď. Protože jsem byl na dobrém místě moc brzo. A už na další místo jít nechci.

Včera ráno jsem jel za ní primárně slavit narozeniny. Protože jsem chtěl mít hezký večer, s někým blízkým a protože to bylo 6 let od našeho seznámení.

Dostal jsem od ní boží dárek a to doslova. Moc si toho vážím.

O čem je vztah

Dostal jsem nedávno zajímavou otázku o čem je vztah? Dlouho jsem o tom přemýšlel a myslím že je to o tomto.

O vzájemném respektu ke svobodě druhého.

Že o sobě víme že každý má svoje chyby, ale ty převáží ty dobré vlastnosti.

O tom, že se máte o koho opřít, když vám není dobře.

Že starosti sdílíte s někým kdo vás má rád a respektuje vás.

Že trávíte čas spolu pokud chcete a ten čas máte.

Že jdete na večírek a potkáte se po něm ráno, plní dojmů a se spoustou nových kamarádů.

Že pod peřinou není nikdy zima, protože ji ten druhý zahřeje než dorazíte domů.

Že uvaříte polívku, když je váš partner po večírku.

A nebo se ráno pošťuchujete, protože jste na tom večírku byly oba.

Že večer pracujete vedle sebe na něčem, a pak se počkáte pod peřinou.

Že vás něco napadne a ten druhý to ví.

Že dokážete klidně mlčet hodinu a není to trapné.

Že společně vytváříte něco co dává smysl.

Že ten druhý tam je když bude potřeba, za každou cenu.

 

Tak jako je to ve slibu, který církev používá u svatby, ale platí i v životě u člověka který je čestný:

Já odevzdávám se tobě 
a přijímám tě za svého partnera. 
Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, 
ve zdraví i nemoci, 
v hojnosti i nedostatku. 
Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, 
dokud nás smrt nerozdělí. 

 

 

 

Postarat se o rodinu

„Necítím z tebe že, by jsi se dokázal postarat o mě a o naši rodinu“

Věta kterou si budu pamatovat hodně dlouho a možná do smrti.

Kdysi jsem se zařekl, že budu vydělávat velké peníze, abych se měl dobře já, moje rodina, a hlavně abych mohl část peněz dávat lidem kteří je opravdu potřebují. Postupem času, ale priority ustoupily jiným směrem. Na základě pozorování ostatních. Protože vydělávat opravdu hodně peněz, znamená být také opravdu hodně v práci. Teď rozjíždím firmu, protože můžu. nemám děti ani žádné závazky. Jediný závazek pro mně aktuálně je splatit svoje dluhy a pak vydělat peníze tak, aby se dobře žilo a nejen mě. Kdybych měl ženu se kterou bydlím a třeba i děti, rozjezd podnikání by vypadal asi jinak anebo by nebyl vůbec. Byl bych v práci protože rodina je priorita.

Pro mne postarat se o rodinu znamená, že nemusíme být milionáři,  děti a žena mají co jíst, můžou se obléci a bydlíme v domě se zahradou a pejsky. Že děti můžou na školní výlet a na lyžák. Že vědí pokud se něco děje ze jsem tam já, stojím za nimi i každé situaci a době. Že plním slib a co řeknu to platí.

Že se sejdeme v neděli u oběda, a v týdnu u večeře. Všichni u jednoho stolu. Že můj syn je se mnou v dílně a že když se rozhodne pro něco tak ho podpořím, protože ví že tu jsem. Že v noci pod stanem když dojde bubák, jsem vzhůru a hlídám aby ostatní mohly spát. Že když se mne na něco zeptá nedostane odpověď „nevím“ ale dozví se to a nebo zazní „hm nevím, ale zjistíme to jo?“ Že čteš večer pohádky, nebo hraješ divadlo. A že večer usínám vedle své ženy a nesedím u piva a chodím opilý domů. Že se o ni postarám když jí bude zle a o děti taky. Že pro mě není jen služka ale partner a že ji nenadávám a nemlátím ji. Že se nemusí bát na cokoliv zeptat a že ji respektuji, jako sobě rovného a dělám vše proto, aby byla šťastná a děti taky.

To vše pro mě znamená postarat se o rodinu. Být spolu, šťastní a spokojení.