Archiv pro měsíc: Srpen 2018

Taktilní 2/3

Inspirováno Janem Švankmajerem. Taktilní hra pro dvě až  tři osoby.

Taktilní 2:

Nutná místnost s absolutní tmou nebo šátek přes oči. Dále absolutní ticho, nebo špunty do uší. Po celou dobu provedení je nutno mlčet!

Poté, co si dvojice zaváže oči, popřípadě, se ocitne v naprosté tmě, zbaví se veškerého oblečení. stojí na vzdálenost dosahu od sebe. Začnou se navzájem dotýkat, ale pouze konečky prstů a rty. Přejíždění po kůži, vlasech. Po celé ploše těla. Začíná se na ramenou, obličeji, kolem krku, hrudi, nohou až k intimnějším oblastem těla. Partnera možno obcházet pomalu tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost!

Primárně nesmí dojít k překročení hranice doteku!

Pokud se partneři domluví na znamení, které dá souhlas k překročení hranice doteku, je nutné toto akceptovat pouze z obou stran!

Akce končí domluveným znamením, partneři se obléknout a teprve poté je možno odstranit šátek z očí nebo rozsvítit světlo!

Znamení“

Začátek – Po odložení posledního kusu oděvu, zahlásí partneři „hotovo“

Končíme – Poklepání jednou rukou na jedno rameno. Partner nemusí odpovědět

Chci překročit hranici – Poklepání na obě ramena, partner musí odpovědět stejně, nebo odpoví poklepáním na jedno rameno, že končí.

Konec – Po oblečení posledního kusu oděvu, zahlásí partneři „hotovo“

Inspirováno Janem Švankmajerem.

Taktilní 3:

Nutná místnost s absolutní tmou nebo šátek přes oči. Dále absolutní ticho, nebo špunty do uší. Po celou dobu provedení je nutno mlčet!

Poté, co si trojice zaváže oči, popřípadě, se ocitne v naprosté tmě, zbaví se veškerého oblečení. Stojí na vzdálenost dosahu od sebe. Jeden vzadu, jeden vepředu. Začnou se dotýkat prostředního, ale pouze konečky prstů a rty. Přejíždění po kůži, vlasech. Po celé ploše těla. Začíná se na ramenou, obličeji, kolem krku, hrudi, nohou až k intimnějším oblastem těla. Uprostřed stojící nereaguje žádným pohybem!

Primárně nesmí dojít k překročení hranice doteku!

Pokud se partneři domluví na znamení, které dá souhlas k překročení hranice doteku, je nutné toto akceptovat pouze z obou stran!

Akce končí domluveným znamením, partneři se obléknout a teprve poté je možno odstranit šátek z očí nebo rozsvítit světlo!

Znamení:

Začátek – Po odložení posledního kusu oděvu, zahlásí partneři „hotovo“

Končíme – prostřední chytí partnery za ruce a zamezí tak pohybu.

Chci překročit hranici – Prostřední chytí partnery okolo za ruce a přiloží na hruď přes sebe. Pokud oba nechají ruku na hrudi možno pokračovat, pokud jen jeden ruku odstraní, je konec.

Konec – Po oblečení posledního kusu oděvu, zahlásí partneři „hotovo“

Komunikace je základ

Je to umění, která nám dala příroda.

Slova.

Dokáží pomoci, ublížit, utěšit i rozčílit, ale hlavně se dá pomocí slov vyjádřit pravda. A ta ačkoliv je nejtěžší na celé komunikaci a někdy je hodně nepříjemná, je důležitá. Popíšu vám situaci z reálného základu, tak jak se stala.

Pracuji v jedné nejmenované firmě, kde je skvělá parta lidí, snažím se tak nějak bavit se všemi, což je moje vlastnost. Pracovala u nás nějakou dobu holka, kterou nakonec vyhodily, z důvodu které není nutné rozepisovat.

Každopádně podstatou příběhu je toto.

Oslovila mne jiná kolegyně zda neuděláme po dlouhé době sedánek v parku, víno, pivo, zpěv. A zda to zorganizuji. Protože se bavím se všemi, byl na mé osobě úkol pozvat pouze lidi, co se navzájem dokáží bavit a nebude jim vadit jejich přítomnost navzájem. Nuže volba byla provedena a na otázku zda pozvat naši vyhozenou kolegyni bylo většinou navrženo nezvat, protože nikoho nezajímá (slušně řečeno).

Nuže udělám událost a vyhozená telefonuje jak to že není pozvaná.  Protože znám pravdu z obou stran, tak jí samozřejmě řeknu že jí tam nikdo nechce. Ona ale tvrdí, že to není pravda, protože jí mají všichni rádi. Což ale vzhledem k tomu co slyším v práci není pravda. A přitom by stačilo jen napsat do zprávy, nechci s tebou mluvit, vadí mi tvoje chování nebo podobně.

A tady se dostáváme k jádru problému.

Když totiž celá skupina někoho pomlouvá a zároveň pokud mluví přímo s tou osobou jí hladí její ego jak je skvělá (což umí hlavně ženy). Nastává problém toho, že i když budete mluvit jako jediný pravdu, nikdo vám nebude věřit a budete za idiota. Přitom není nutné být na někoho zlý. Stačí jen říct pravdu, že s někým nechci trávit čas a důvody. Protože pak se třeba člověk změní a i svoje chování tak, aby to bylo v pořádku.

 

Výlet

Jedeme na výlet. Já řídím, žena sedí vedle mne. Na sedačce vzadu sedí 10 letá Alenka a v dětské sedačce pak malinká olinka. Je krásné slunečné počasí, a tak jedeme do malého městečka  nedaleko beskyd, na návštěvu. Hrnem si to předpisově po hlavní cestě z rádia hraje super muzika a žena, která sedí vedle si dělá srandu z dětí, které se hlasitě smějí. Už nějakou dobu se mě snaží vyblikat řidič za mnou, nechápe, že je tu 90 km rychlost a že já se svoji rodinou nebudu závodit. Naštěstí se udělá vedle v pruhu volno a on, s velkým zrychlením a prostředníčkem nahoru ujíždí do dálky.

 

“Však si jeď já nikam nespěchám.”

 

Usmívám se na ženu, krásnou pihovatou, hnědovlásku a hladím ji po noze, těšíme se na tu lahvinku bílého až děti usnou na terase jejich domu.

 

Z vedlejší silnice se blíží kamion docela rychle.

 

Mizí mi úsměv ze rtů a pak už jen zvětšující se znak na přední části kabiny.

 

Náraz…

 

Rotace…

 

Tma…

 

slyším pípat kardiogram

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Otevírám oči, před sebou mám hasiče, kteří stříhají moje auto na kusy, koukám do zrcátka, zadní část auta je skoro pryč. Necítím bolest, ale od pasu dolů jsem bez nohou a mám palubní desku v břiše.

 

Děti! Žena!

 

“Neotáčejte se prosím”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Dívám se do prava. Vedle mě sedí zdravotník a právě se chystá nabrat do injekce nějakou tekutinu z ampulky.

 

“Můžete prosím s tím lékem počkat? Děkuju.”

 

Podívá se na mě tázavě.

 

“Rád bych vám něco řekl, jen minutku”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Ruce mu klesnou.

 

“Víte, můj život je super. mám krásnou rodinu, hezký dřevěný dům.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Rodiče už nemám, ale měl jsem je moc rád.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Můj život byl jedno velké dobrodružství, vždycky jsem se snažil lidem pomáhat a nic za to nechtěl.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Hlavní bylo za každou cenu mluvit pravdu, protože lež se vždycky ukáže, i když si dá občas na čas, je to tak?”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Podíval se na mne a pokýval hlavou.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Víte je zajímavé, že pokud jde o to zkusit oslovit cizího člověka v klubu spousta lidí do toho jde bezhlavě, ale požádat třeba o peníze na akci, to je problem. Odvaha je zvláštní.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Já riskoval často ve všem, protože poslání do prdele je zadarmo. A ten risk nevyšel vždycky, ale občas perfektně. Viz moje rodina.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Těžko se mi dýchá”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Nuže příteli, poté co jsem vám teď řekl. Mám pro vás ještě jednu informaci. Mám dobrej pozorovací talent.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Jsem fotograf, víte.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“A budu moc rád, když řeknete teď pravdu, protože pravda je důležitá, je to tak?”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Ano”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Nuže v zrcátku, které je v nestandardním úhlu, je za autem trojice černých plachet. Je to moje rodina prosím?”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Hasiči přestali pracovat a koukají na zdravotníka a jeho reakci.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Ten se podívá okolo sebe, pak na podlahu auta

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“ano je”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Volnou ruku celou od krve, pomalu sunu kdysi oknem ven. Podávám ji hasičům, kteří mi sní potřásají rozpačitě.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Pak ji podám zdravotníkovi. Přijímá rovněž.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Děkuju za skvělou práci”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Víte nikoho už nemám.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“A můj život je krásný, víc než bych si přál.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Myslím, že rodina je důležitá.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Mějte hezký den…”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Nespěchejte.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

Pokládám zdravotníkovi ruku na jeho.

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Ušetří drahý lék příteli.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Rodina.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Je vše.”

 

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

 

“Jdu za nimi…”

 

————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————–