Archiv autora: jaromirkratky

Nějakou dobu se okolo mne rojí podivné existence které nepoznají rozdíl mezi slovem tvor a otvor.

Rozdíl je přitom markantní a dost ovlivnuje chování, zvláště pak v případě kdy tím tvorem je žena.

Žena je živý tvor, a jako taková nemůže být vaším majetkem pouze partnerem, společníkem, přítelem nebo matkou vašeho dítěte. Ano také má otvor pro uspokojení potřeb, a pro potěšení. Ovšem nejen vaše! Toto potěšení musí fungovat na obou stranách a pokud je zakončeno vznikem nového života, je účel splněn na 100%.

Žena zasluhuje respekt a ochranu. Jako jediná je totiž schopna dát vzniknout nový život, což pro vás podivné existence, není informace kterou chápete, jak se zdá.

Naopak otvor (Prosím pozor na další O na začátku slova!), můžete zakoupit v různých velikostech a barvách. Můžete si s ním dělat co chcete, je váš majetek. Dokonce i když do něj praštíte je to v pořádku, každý má občas zlost, ale u tvora úder nepřichází v úvahu nikdy!

Tedy znovu

TVOR – živá forma. Nepoužíváme násilí! Pečujeme o ni. Nelze vlastnit!

OTVOR – neživá forma. Lze vlastnit. Možnost jakekoliv manipulace. Snese i poměrně hrubé zacházení (záleží na materiálu)

Potkal jsem ji před 6 lety. Hrozně jsme se spolu tenkrát opily. Pak jsme strávily moc hezký půl rok. Najednou zmizela a já to dva roky nedával.

Nakonec se po 5 letech znova objevila v mé oblíbené kavárně. Srandy kopec a pak zase zmizela. Domů, tak kde je jí dobře. Občas tam zajedu. Má super dům kde vítá návštěvy.

Včera večer jsem stál zase na hraně. A pak mi došlo, že má smyl pokračovat. Už jen kvůli téhle holce. Mám ji moc rád. Je to čisté, bez sexuálního pnutí. Což je vyšší level než vztah. Ví o mě skoro všechno a já o ní taky. Když má deprese jedu za ní, a ona zas pomáhá mně, jako dneska. Oba máme něco společné. Já se na tu cestu vydal teď. Protože jsem byl na dobrém místě moc brzo. A už na další místo jít nechci.

Včera ráno jsem jel za ní primárně slavit narozeniny. Protože jsem chtěl mít hezký večer, s někým blízkým a protože to bylo 6 let od našeho seznámení.

Dostal jsem od ní boží dárek a to doslova. Moc si toho vážím.

Dostal jsem nedávno zajímavou otázku o čem je vztah? Dlouho jsem o tom přemýšlel a myslím že je to o tomto.

O vzájemném respektu ke svobodě druhého.

Že o sobě víme že každý má svoje chyby, ale ty převáží ty dobré vlastnosti.

O tom, že se máte o koho opřít, když vám není dobře.

Že starosti sdílíte s někým kdo vás má rád a respektuje vás.

Že trávíte čas spolu pokud chcete a ten čas máte.

Že jdete na večírek a potkáte se po něm ráno, plní dojmů a se spoustou nových kamarádů.

Že pod peřinou není nikdy zima, protože ji ten druhý zahřeje než dorazíte domů.

Že uvaříte polívku, když je váš partner po večírku.

A nebo se ráno pošťuchujete, protože jste na tom večírku byly oba.

Že večer pracujete vedle sebe na něčem, a pak se počkáte pod peřinou.

Že vás něco napadne a ten druhý to ví.

Že dokážete klidně mlčet hodinu a není to trapné.

Že společně vytváříte něco co dává smysl.

Že ten druhý tam je když bude potřeba, za každou cenu.

Tak jako je to ve slibu, který církev používá u svatby, ale platí i v životě u člověka který je čestný:

Já odevzdávám se tobě 
a přijímám tě za svého partnera. 
Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, 
ve zdraví i nemoci, 
v hojnosti i nedostatku. 
Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, 
dokud nás smrt nerozdělí.