Archiv autora: jaromirkratky

Postarat se o rodinu

„Necítím z tebe že, by jsi se dokázal postarat o mě a o naši rodinu“

Věta kterou si budu pamatovat hodně dlouho a možná do smrti.

Kdysi jsem se zařekl, že budu vydělávat velké peníze, abych se měl dobře já, moje rodina, a hlavně abych mohl část peněz dávat lidem kteří je opravdu potřebují. Postupem času, ale priority ustoupily jiným směrem. Na základě pozorování ostatních. Protože vydělávat opravdu hodně peněz, znamená být také opravdu hodně v práci. Teď rozjíždím firmu, protože můžu. nemám děti ani žádné závazky. Jediný závazek pro mně aktuálně je splatit svoje dluhy a pak vydělat peníze tak, aby se dobře žilo a nejen mě. Kdybych měl ženu se kterou bydlím a třeba i děti, rozjezd podnikání by vypadal asi jinak anebo by nebyl vůbec. Byl bych v práci protože rodina je priorita.

Pro mne postarat se o rodinu znamená, že nemusíme být milionáři,  děti a žena mají co jíst, můžou se obléci a bydlíme v domě se zahradou a pejsky. Že děti můžou na školní výlet a na lyžák. Že vědí pokud se něco děje ze jsem tam já, stojím za nimi i každé situaci a době. Že plním slib a co řeknu to platí.

Že se sejdeme v neděli u oběda, a v týdnu u večeře. Všichni u jednoho stolu. Že můj syn je se mnou v dílně a že když se rozhodne pro něco tak ho podpořím, protože ví že tu jsem. Že v noci pod stanem když dojde bubák, jsem vzhůru a hlídám aby ostatní mohly spát. Že když se mne na něco zeptá nedostane odpověď „nevím“ ale dozví se to a nebo zazní „hm nevím, ale zjistíme to jo?“ Že čteš večer pohádky, nebo hraješ divadlo. A že večer usínám vedle své ženy a nesedím u piva a chodím opilý domů. Že se o ni postarám když jí bude zle a o děti taky. Že pro mě není jen služka ale partner a že ji nenadávám a nemlátím ji. Že se nemusí bát na cokoliv zeptat a že ji respektuji, jako sobě rovného a dělám vše proto, aby byla šťastná a děti taky.

To vše pro mě znamená postarat se o rodinu. Být spolu, šťastní a spokojení.

 

Konec

„Užívejte si okamžiky štěstí, protože jednou nebudou“

Nestává se moc často že potkáte člověka, se kterým máte společného tolik, až je to trapné. Koníčky, jídlo a dokonce myšlenky, které vás napadají společně. Přátelé vám říkají jak je to super, že jste spolu, fandí vám. A pak je zničehonic konec.

Protože ten druhý už nechce pokračovat a vlastně nezná důvod. Možná jen strach z neznámého.

Krásného půl roku uteklo jako voda.

Vše je pryč.

 

Děkuji

 

Nůž

Nože jsou jedna z věcí která mně baví. V roce 2000 ve třeťáku na učňáku jsem vyrobil ze strojní pily čepel, tenkrát tak oblíbeného Rambo nože.

A ta ležela zabalená v papíře až do dnešního dne. A protože bylo krásně šel jsem na zahradu pro dřevo ze staré třešně.

No a výsledek je konečně po 16 letech kompletní nůž. Teda nůž. takovej velkej žabykuch, ale řeže a na zahradu dobré:)

Buddha

Už jsem prej dospělej. Tak jsem si k narozeninám nadělil tuhle sochu. Je to Buddha. Velký učitel životního stylu, který spousta lidí mylně považuje za náboženství. Jeho žákem byl údajně i Kristus, což by vysvětlovalo jeho dobrotivost a lásku ke všem. Řídit se dnes pravidly buddhismu je hodně těžké.

Z Buddhismu vychází kodex Bušido a z něj kodex rytířů Jedi:)

 

(Re)blog

Občas něco uděláte a nevíte proč. Jako já. Před dvěma roky jsem se vydal na workshop knižní vazby. Krom toho že jsme s Vinckem z Chaos company  dělali na workšopu docela bugr, naučil jsem se i tu knižní vazbu a spokojeně odešel domu.

Dnes jsem měl volno a krom odpočinku a úklidu dílny jsem se rozhodl že zkusím zase vázat. No docela to vyšlo.

A tak se zrodil (re)blog celý je z odpadu a recyklovaného papíru. Ručně šitý jako za starejch časů. Stránky neořezané, protože vzniká odpad.

Staré věci slouží dál. Pokud máte zájem jsou k dispozici:)

Doba divná

Dnešní doba je hodně divná. Máme tu spoustu lidí nadávajících na facebooku na poměry, ovšem skutek utek. Je moderní brát dotace na všechno, protože snaha vytvořit vlastníma rukama nějakou hodnotu se už moc nenosí. Ti co to dokážou jsou pak napadáni ze všech stran a občas obviňováni z nepravosti. Lidský um, čest a pracovitost už se nenosí. Snaha bojovat za svoji věc je trestána opovržením a klepáním na čelo. Drž hubu a krok platí stále, a je jedno že komanči už nejsou u kormidla. Mám strach že brzo budou. Ta malá skupina co řve na internetech a v kavárnách, nezastaví zemana ani oligarchu , protože ten zbytek je prostě přehlasuje. Kdyby totiž někdo opravdu nechtěl například tyhle dva, už jsou dávno pod drnem. To že existujou a dělají ostudu nebo pomalu kradou celou republiku je jen důkazem našeho přístupu ve stylu „ať to někdo vyřeší“, já si jdu dát svoje sojové latté a vyřešit nové dřevěné doplňky pro svoje kolo.

Tatarka

Docela čumím kolik lidí kupuje tatarku v obchodě a přitom je to úplně easy věc na výrobu. Hlavně v případě restaurací je to fakt děsivé.

Nuže poctivá hutná tatarka základní se skládá z tohoto:

1 ks vejce, olej rostlinný, jedna kyselá okurka, malá cibule, pepř, sůl

Vejce, cibulu na malé kostky, okurek na malé kostky, pepř, sůl a 1 dcl oleje dame do vysoké nádoby a začneme tyčovým mixérem šlehat na největší točky. V moment kdy vznikne řídká bílá hmota (10 vteřin) doléváme olej a stále šleháme. No čím víc oleje tím hustější tatarka, takže 3 dcl je tak akorát, ale samozřejmě záleží na co ji máme.

Pokud nedáme okurek a cibulu vznikne majonéza, třeba do salátu na chlebíčky, tím pádem řidší konzistence. hustější je dobrá k masu atd.

Pokud základ vytuníme o bylinky nebo koření, máme různé studené omáčky k masům atd.

Kafe je řehole

Ráno dojde člověk do kavárny, a obsluze u baru zahlásí „jedno Piccolo grande!“ glgne kafe a de do práce, nebo prokrastinuje v kavárně jako to občas dělám já. Jenže to má i druhou stranu. Osloví vás s tím, esli nechcete opravovat kávovary, protože to nikdo v Olomouci nedělá. A to jako fakt. Půl roku trvalo než sem řekl tak jo. No a takhle to dopadlo. Kávovar rozdělanej na lego. V podnělí má být v kavárně a vařit kafe. Ale život je výzva a jak řekl jeden moudrej člověk, hlavně se z teho neposrat.

Team

Loni to stalo za hovno. Šecko se posralo v pracovnim aj osobnim životě. Naštěsti konec roka byl o cosik lepší a všecko zlé je k něčemu dobré. Díky tomu že nám nevyšla riegrovka sem přesunul všecky akce do Kratochvile a v čajovně je to moc dobré. Navíc mně ke koncu roku oslovil kámoš esli mu nechcu pomoct s programem na radikovském fortu a já řekl ano. Sám to ale nezvladnu, oslovil sem teda tady tu cacorku esli nechce pomoct a řekla že ja. Tak jsme na to dva. A vypadá to, že to bude fungovat moc dobře. Protože kdyz dělají kulturu a hospodu lidi které to fak bavi, nemože to dopadnout zle. Navic Viktorka je kořenama z Tovačova a to je dobre znameni, že so pevny a že ju větr jenom tak nevyvrati!