Archiv autora: jaromirkratky
Boo Czek!
Někdo ladí formu v posilovně, já ladím bůček v troubě. První pokus dopadl dobře a zmizel jak sociálka v chánově, ale protože je potřeba dělat pokusy…
Buček 1.0
To je Bůček 2.0. Tentokráte s červenou cibulí. Tak uvidíme
Terje Isungset
Nějak jsem zapomněl na blog občas přidat něco o hudbě. Dnešní příspěvek je pro mou osobu horká novinka v hudebním přehledu, nicméně velmi zajímavá. Objevil jsem ji na návštěvě u mojí mami, když jsme seděli u televize v obýváku. Dokument o ledovém oceánu a ledu všeobecně, informoval i o tomto Islandském hudebníkovi, tvořícím nastroje z ledu. Po nějaké době googlení, jsem našel informace o jeho osobě a mimo jiné i nějaká videa.
Terje se narodil v roce 1964 v Norsku a během svého života byl znám hlavně jako představitel Skandinávské Jazzové scény. Během let se vypracoval na uznávaného hudebníka a po více než 25 letech se vrhl na formování nové vlny v hudbě s přesahem do šamanismu. Ve své hudbě používá k tvorbě nástrojů přírodní materiály nacházející se v Norsku jako je arktická bříza, břidlice, nebo led. V roce 1999 hrál na Jazzovém festivalu ve zmrzlém vodopádu, což ho proslavilo po celém světě. Vydal 10 sólových alb a aktuálně pracuje v mezinárodním měřítku.
Posledním projektem je Glass musik, ve spolupráci s Arve Henriksnem. V roce 20104 vydali album Word ff glass, které bylo nahráváno převážně živě. Nástroje ze skla vyrobily studenti Estonské akademie výtvarných umění.
Manuální práce
Vzhledem k tomu že žijeme ve světě, kde bohužel peníze hrají důležitou roli, jsme nucen vzhledem ke své situaci pracovat kdekoliv a cokoliv. Vždycky jsem obdivoval lidi co dokážou celej rok makat venku. Dělníci na stavbách hlavně. Včera jsem tedy vzal brigádu na stavbě. Oblečen do dvou vrstev oblečení, dvoje ponožky, čepice a body zimní jsem nastoupil na stavbu. Strávil jsem tedy 7 hodin manuální prací v -2 stupních. Pracoval jsem v dřepu a drátoval kari sítě a podkládal je distančníma podložkama. Večer naprosto zničen a promrzlý pak okamžitě vytuhl a dnes jsem naprosto nepoužitelný. Bolest nohou a svalů celého těla.
Myslím že každej kdo dělá v kanceláři a stěžuje si na malej plat, tak by tohle měl vyzkoušet. Je to něco co vás naučí vážit si práci v teple a klidu.
Hlavně se neposrat
Včera jsem dostal od mojí maminky, krásnou poklonu. Když jsem u televize nadával na to, že si město Olomouc, tedy jeho zastupitelé dělají co chtějí s majetkem města. Řekla že je to přece jedno, že ona se o nic nezajímá a nestará.
Řekl jsem jí na to, že to je přesně důvod, proč Olomouc vypadá jak vypadá a proč je ČR v prdeli, protože se nikdo o nic nezajímá a nikdo k ničemu nevyjadřuje. Řekla krásnou větu
Ty jsi jak tvůj děda, ten do všeho taky kecal, nic si nenechal líbit, nic nenechal na pokoju a taky ho nikdo neměl rád.
A já to vlastně beru jako pochvalu. Máme to holt v rodině. To je on, děda pankáč:)
Rok 2016/2017
Tento rok, který se pomalu chýlí ke konci byl pro mou osobu, a nejen pro mou jak tak sleduji svoje okolí, naprostá katastrofa. Všechno hrozné, co se mělo stát se doufám už stalo. Sebraná firma, rozchod se snoubenkou, Obvinění z krádeže a falšování dokumentů, konec přátelství a spolupráce s člověkem kterému jsem věřil a věřil jsme i tomu že spolu dokážeme z letního kina udělat super místo. Kamarád po rozhovoru se mnou prohlásil, že se diví tomu, že ještě žiji, protože on sám už by to dávno zabalil. Můj oblíbený citát
I pád na držku je pohyb dopředu
Dosáhl v tomto roce děsivého rozměru. No snad bude příští rok lepší i když bude poměrně náročný, minimálně jeho začátek. Jaké jsou tedy plány na rok 2017?
Splatit svoje dluhy z podnikání co největší možnou mírou.
Obhájit pravdu u soudu a očistit svoje jméno.
Rozjet svoji firmu a zároveň mít super práci, kvůli prvnímu bodu.
Vrátit se ke studiu bojových umění.
Více se věnovat neziskovému sektoru.
Není toho úplně málo, ale snad se to aspoň z části povede.
Vejce vs slanina
3x vejce, slanina, jedna střední cibule, sádlo (může i veganské), paprika, pepř, sůl.
Nejdříve na sádle osmažte dohněda na silnější kolečka nakrájenou cibuli. Pak ji dejte bokem z pánvičky. Poté na horkou pánvičku a rozpuštěné sádlo dejte slaninu, nehte lehce opéct, posypte opečenou cibulí, zalijte rovnoměrně vajíčky, přikryjte pokličkou a nechte na mírném ohni tak 5 – 10 minut na pokoji. Jakmile se bílek dodělá, stačí posolit, popepřit a třeba posypat nahrubo mletou paprikou a je to.
Kruh se uzavřel
Včera jsem odevzdal klíče od areálu letního kina olomouc. Po roce a půl jsem tak definitivně uzavřel jednu životní etapu. Dořešit drobnosti okolo této zaležitosti nebude lehké,ale snad vše dopadne dobře.
Uzavřela se také moje kapitola jménem provoz gastro zařízení, tedy aspoň prozatím. Je čas se vrátit k manuální práci.
Začínám vlastně na bodě nula. Sám bez všeho.
Dokonalost
Pokud fotíte protože víte že to má smysl a není to jen o tom vidět nahou holku, ale opravdu vnímáte tu energii z člověka. Máte občas problém najít modelku, protože smysluplné ženy a dívky mají pocit, že opravdu fotogenické nejsou a přesvědčit je k akci je hrozně těžké. Ale o to víc radosti když pak zjistí, že jsou opravdu tak krásné jak tvrdím, když se je na focení snažím ukecat.
Myslím že Josefína je ukázkovej příklad:)
Rok kdy jsem přišel o vše
Je listopad. venku místo sněžení prší a počasí svádí k náladám ne zrovna dobrým. Mám to podobně.
Letošní rok byl pro mne naprostá katastrofa. Podnik který jsem postavil po letech agonie na nohy. město předalo někomu jinému v už předem prohraném výběrovém řízeni.
Druhý podnik který jsem začal budovat letos v květnu z rozhodnutí investora, které padlo 14 dní před otevřením, nebude otevřen vůbec.
Zůstali dluhy, a beznaděj. Největší ztráta pro mne však přišla v červenci. Přišel jsem o nejlepší holku jakou jsem kdy potkal. Každý má svoje chyby, já jich mám hodně a postupem času chápu proč se tak stalo. Nicméně do dnešního dne, jsem se z toho nedostal. Když se rozejdete v hádkách s partnerem který je k ničemu, člověk to nějak zvládne. Ona však stála vždycky při mě i v obdobích která nebyla opravdu lehká a já se v nich snažil abychom se měli v budoucnu dobře. Zatím se to moc nedaří a tak jsem marné snahy v oblastech gastro podnikání vzdal. Doba kdy mám víc volna nastala a při řešení co dál, bych ji moc rád vzal na výlet, na procházku, do kina nebo jen tak s ní seděl doma. To se však už nestane a zůstali jen krasné vzpomínky na nejbližšího člověka. Věřím že pro ni těch 5 let se mnou nebylo marných a že se spoustu dověděla a naučila, ostatně já taky. V době kdy to všechno začne být doufám dobré je pryč.
Má se však dobře a to je důležité víc, než cokoliv jiného.
