Žena je tvor ne otvor

Nějakou dobu se okolo mne rojí podivné existence které nepoznají rozdíl mezi slovem tvor a otvor.

Rozdíl je přitom markantní a dost ovlivnuje chování, zvláště pak v případě kdy tím tvorem je žena.

Žena je živý tvor, a jako taková nemůže být vaším majetkem pouze partnerem, společníkem, přítelem nebo matkou vašeho dítěte. Ano také má otvor pro uspokojení potřeb, a pro potěšení. Ovšem nejen vaše! Toto potěšení musí fungovat na obou stranách a pokud je zakončeno vznikem nového života, je účel splněn na 100%.

Žena zasluhuje respekt a ochranu. Jako jediná je totiž schopna dát vzniknout nový život, což pro vás podivné existence, není informace kterou chápete, jak se zdá.

Naopak otvor (Prosím pozor na další O na začátku slova!), můžete zakoupit v různých velikostech a barvách. Můžete si s ním dělat co chcete, je váš majetek. Dokonce i když do něj praštíte je to v pořádku, každý má občas zlost, ale u tvora úder nepřichází v úvahu nikdy!

Tedy znovu

TVOR – živá forma. Nepoužíváme násilí! Pečujeme o ni. Nelze vlastnit!

OTVOR – neživá forma. Lze vlastnit. Možnost jakekoliv manipulace. Snese i poměrně hrubé zacházení (záleží na materiálu)

Osoba blízká

Potkal jsem ji před 6 lety. Hrozně jsme se spolu tenkrát opily. Pak jsme strávily moc hezký půl rok. Najednou zmizela a já to dva roky nedával.

Nakonec se po 5 letech znova objevila v mé oblíbené kavárně. Srandy kopec a pak zase zmizela. Domů, tak kde je jí dobře. Občas tam zajedu. Má super dům kde vítá návštěvy.

Včera večer jsem stál zase na hraně. A pak mi došlo, že má smyl pokračovat. Už jen kvůli téhle holce. Mám ji moc rád. Je to čisté, bez sexuálního pnutí. Což je vyšší level než vztah. Ví o mě skoro všechno a já o ní taky. Když má deprese jedu za ní, a ona zas pomáhá mně, jako dneska. Oba máme něco společné. Já se na tu cestu vydal teď. Protože jsem byl na dobrém místě moc brzo. A už na další místo jít nechci.

Včera ráno jsem jel za ní primárně slavit narozeniny. Protože jsem chtěl mít hezký večer, s někým blízkým a protože to bylo 6 let od našeho seznámení.

Dostal jsem od ní boží dárek a to doslova. Moc si toho vážím.

O čem je vztah

Dostal jsem nedávno zajímavou otázku o čem je vztah? Dlouho jsem o tom přemýšlel a myslím že je to o tomto.

O vzájemném respektu ke svobodě druhého.

Že o sobě víme že každý má svoje chyby, ale ty převáží ty dobré vlastnosti.

O tom, že se máte o koho opřít, když vám není dobře.

Že starosti sdílíte s někým kdo vás má rád a respektuje vás.

Že trávíte čas spolu pokud chcete a ten čas máte.

Že jdete na večírek a potkáte se po něm ráno, plní dojmů a se spoustou nových kamarádů.

Že pod peřinou není nikdy zima, protože ji ten druhý zahřeje než dorazíte domů.

Že uvaříte polívku, když je váš partner po večírku.

A nebo se ráno pošťuchujete, protože jste na tom večírku byly oba.

Že večer pracujete vedle sebe na něčem, a pak se počkáte pod peřinou.

Že vás něco napadne a ten druhý to ví.

Že dokážete klidně mlčet hodinu a není to trapné.

Že společně vytváříte něco co dává smysl.

Že ten druhý tam je když bude potřeba, za každou cenu.

 

Tak jako je to ve slibu, který církev používá u svatby, ale platí i v životě u člověka který je čestný:

Já odevzdávám se tobě 
a přijímám tě za svého partnera. 
Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých, 
ve zdraví i nemoci, 
v hojnosti i nedostatku. 
Chci tě milovat a ctít po celý svůj život, 
dokud nás smrt nerozdělí. 

 

 

 

Postarat se o rodinu

„Necítím z tebe že, by jsi se dokázal postarat o mě a o naši rodinu“

Věta kterou si budu pamatovat hodně dlouho a možná do smrti.

Kdysi jsem se zařekl, že budu vydělávat velké peníze, abych se měl dobře já, moje rodina, a hlavně abych mohl část peněz dávat lidem kteří je opravdu potřebují. Postupem času, ale priority ustoupily jiným směrem. Na základě pozorování ostatních. Protože vydělávat opravdu hodně peněz, znamená být také opravdu hodně v práci. Teď rozjíždím firmu, protože můžu. nemám děti ani žádné závazky. Jediný závazek pro mně aktuálně je splatit svoje dluhy a pak vydělat peníze tak, aby se dobře žilo a nejen mě. Kdybych měl ženu se kterou bydlím a třeba i děti, rozjezd podnikání by vypadal asi jinak anebo by nebyl vůbec. Byl bych v práci protože rodina je priorita.

Pro mne postarat se o rodinu znamená, že nemusíme být milionáři,  děti a žena mají co jíst, můžou se obléci a bydlíme v domě se zahradou a pejsky. Že děti můžou na školní výlet a na lyžák. Že vědí pokud se něco děje ze jsem tam já, stojím za nimi i každé situaci a době. Že plním slib a co řeknu to platí.

Že se sejdeme v neděli u oběda, a v týdnu u večeře. Všichni u jednoho stolu. Že můj syn je se mnou v dílně a že když se rozhodne pro něco tak ho podpořím, protože ví že tu jsem. Že v noci pod stanem když dojde bubák, jsem vzhůru a hlídám aby ostatní mohly spát. Že když se mne na něco zeptá nedostane odpověď „nevím“ ale dozví se to a nebo zazní „hm nevím, ale zjistíme to jo?“ Že čteš večer pohádky, nebo hraješ divadlo. A že večer usínám vedle své ženy a nesedím u piva a chodím opilý domů. Že se o ni postarám když jí bude zle a o děti taky. Že pro mě není jen služka ale partner a že ji nenadávám a nemlátím ji. Že se nemusí bát na cokoliv zeptat a že ji respektuji, jako sobě rovného a dělám vše proto, aby byla šťastná a děti taky.

To vše pro mě znamená postarat se o rodinu. Být spolu, šťastní a spokojení.

 

Kafe je řehole

Ráno dojde člověk do kavárny, a obsluze u baru zahlásí „jedno Piccolo grande!“ glgne kafe a de do práce, nebo prokrastinuje v kavárně jako to občas dělám já. Jenže to má i druhou stranu. Osloví vás s tím, esli nechcete opravovat kávovary, protože to nikdo v Olomouci nedělá. A to jako fakt. Půl roku trvalo než sem řekl tak jo. No a takhle to dopadlo. Kávovar rozdělanej na lego. V podnělí má být v kavárně a vařit kafe. Ale život je výzva a jak řekl jeden moudrej člověk, hlavně se z teho neposrat.

Kruh se uzavřel

Včera jsem odevzdal klíče od areálu letního kina olomouc. Po roce a půl jsem tak definitivně uzavřel jednu životní etapu. Dořešit drobnosti okolo této zaležitosti nebude lehké,ale snad vše dopadne dobře.

Uzavřela se také moje kapitola jménem provoz gastro zařízení, tedy aspoň prozatím. Je čas se vrátit k manuální práci.

Začínám vlastně na bodě nula. Sám bez všeho.

Klice letni kino

Monika

Po dlouheee době opět focení s Monikou. Jedna z mála modelek co se mnou ještě občas fotí i věci, které většina holek nezvládá:)

30446696545_2062bf621a_o 30409970716_ea907b1870_o

Havel

Náš Pan Prezident má letos nedožitých 80. Pravda spousta lidí ho nenávidí, že byl amoralní, chlastal, holky proháněl a že se za komunistu měl vlastně hrozně dobře. No jo, ale.

Na veřejnosti vystupoval slušně, politiku dělal se skromností a po svém. Zastupoval náš národ a dobrým jménem. Co dělal v soukromí je na veřejnosti každému prdel, nebo by aspoň být mělo.

Jenže náš národ je z většiny národ buranů, který nechápe že prezident má v naší vlasti pouze reprezentativní úlohu, nikoliv vládnoucí a to je problém. Pan Z. obsadivší hrad ukazuje naši zemi, jako zemi buranů a ochlastů a to je prostě špatně, stejně jako latentní narcistní homosexuál předním, dokázal naši zemi proslavit jen tím že ukradl tužku.

Naštěstí je pro spoustu lidí Havel pořád prezident a snad i nadlouho zůstane.

havlofon

Les

Ticho, jen ptáci zpívají a nebo potok teče

Všude voní jehličí, nebo listí

To záleží, kudy jdete

Čistý vzduch voní okolo vás

a nemáte žádné starosti

Jen nezabloudit

Občas objevíte nečekané když uhnete z cesty

Žádné mobily, signál, nikdo se nedovolá, nedopíše

Jen samota a energie starých stromů

img_20161002_135739

Teď jsem se rozhodl jít bosky Rešovské vodopády. Je to skvělý pocit jít bosý v ledovém potoku a pak po kamení které klouže o to méně, v kontaktu s holou kůží. Energii lesa pak vnímáte ještě lépe a vody také. Odtamtud totiž pocházíme z vody a přírody a tam je nám nejlépe. Nebo aspoň já se v tomto prostředí cítím jako doma. Zvláště pokud je to třeba okolo Slovácka (mám kořeny v Mikulově a Dolním Němčí) Kde je krásná příroda a dobří lidé. Tady  vám dojde že vlastně na ničem z běžného světa nezáleží. Že vlastně důležité je cítit se dobře tak, jak člověk je. Ze možnost procházet se přírodou, potkávat dobré lidi je něco, co vám nikdo nevezme. Že i když nemáte nic a jste v bodě nula (bez peněz, přítelkyně i podniku který jste vybudoval), jak říká moje kamarádka, pořád žijete a vnímáte. A to je to nejdůležitější.

Vzduch do plic a kontakt se zemí.

img_20161002_135848

Notabene

Možná vás zajímá, proč je tento příspěvek v rubrice kafe. Povím vám příběh.

Někteří z vás asi tuší že jsem provozoval kavárnu Střední formát v Olomouci, kde jsem připravoval pravou tureckou kávu v džezvě. Jednou odpoledne se otevřeli dveře a vešel člověk podle typu Syřan nebo podobná národnost a že si dá kávu. No v této zemi běžný způsob přípravy kávy, lehce jsem znervózněl a kafe připravil. Posléze se mne zeptal na fotky a zjistil jsem že je to také fotograf. Pokec asi na hodinku. No ve výsledku jsem zjistil že je to jedna z hvězd festivalu Signal v Praze, a že si zajel do Olomouce výlet.

www.notabenevisual.com