Každý zná pohádku o kakulce s vlkem, myslivcem a babičkou a každý zná i její šťastný konec ale co když je všechno jinak?
Jednou takhle v patek odpoledne seděla celá rodina malé karkulky u oběda v jejich malém bytě o dvou pokojích na kraji šumavského lesa a povídali si o životě. Najednou táta karkulky povídá „Už je ti deset karkulko a do znamená, že už jsi dost velká holka, aby jsi se mohla vydat na cestu za babičkou sama, přes les a zůstat u ní přes víkend na prazdninách, co ty na to, zvládneš to?“ Karkulka vyrostla o deset centimetrů na židly, protože táta o ní právě prohlásil že je velká holka. „jasně tati!“ Maminka karkulky se chystala protestovat, ale pak se usmála a řekla že tedy ano. Karkulka viděla že tatínkuv úsměv věnovaný mamince má kouzelnou moc a že maminka tatínkovi věří když ji označil za velkou holku. Ve skutečnosti bylo onim kouzlo to, že tatínek s trčil mamince pod stolem ruku do kalhotek a usměvem jí naznačil, že až karkulka vypadne na víkend sama k babičce, nemusí si na celý víkend brát ani prádlo, protože budou mít celej malej dům pro sebe a tudíž jí to tatínek udělá nejen na stole u kterého obědvají, ale i v koupelně, ložnici nebo na podlaze a nemusí u toho dokonce ani používat kožený roubík pro maminku, která je hodně vášnivá a u sexu hlasitá.
Po obědě karkulka dostala krosnu plnou dobrot pro sebe a pro babičku, pusu na čelo a vyrazila na cestu.
Na kraji lesa si našla zelenou turistickou značku a vydala se po ní. Šumava je totiž chráněná krajiná oblast a tudíž karkulka nemůže chodit kudy se jí zlíbí, ale jen po předem vyznačených trasách. Zhruba po 2 kilometrech z desíti, se trochu zatáhlo a karkulku obklopil tmavý les, plný zvláštních zvuků a karkulka se začala trochu bát. Pak si ale řekla že je přece velká holka a kdyby přišla zpátky domů asi by tatínek neměl radost (což je vzhledem k předchozím událostem jistě pravda) A tak si řekla že je to jen les a že zvířátka jsou hodná a nemají důvod jí ublížit.
Po nějaké době potkala turisty a ti se divily že tak malá holčička jde s tak velkým batohem sama po lese. Karkulka je poslala s klidem do prdele (už mohla je velká holka přece) a za hlasitého nadávání turistů se vydala dál k babičce.
Za nějakou dobu dorazila na druhou stranu lesní cesty kde na samotě v malé chalupě bydlela babička. No babička jí říkala karkulka, ve skutečnosti to byla statná padesátnice která se starala o blaho několika mužů z okolních vesnic. Maminka o ní říkala že je pečovatelka nebo tak něco.
Když se blížila k domečku, začalo to vypadat že brzo začne pršet. Na zatažené obloze se honily mraky a v dálce zazněl hrom. Karkulku trochu překvapilo, že dveře do babiččina domu jsou otevřené takhle k večeru, přece jen babička bydlí na samotě, proto radějí zavolala na babičku. Když se ale neozvala opatrně vešla dovnitř. Na lavici v předsíni našla karkulka vypitého myslivce a došlo jí, že babička asi něco slavila, protože tenhle alkohol pila vždycky s tatinkem když měl třeba narozeniny, a nebo měla narozeniny karkulka. To ona ale pít nemohla a vlastně ani nechtěla, protože tatínek jí dal jednou olíznout skleničku abylo to strašně hořké pití.
Karkulka postoupila dále do chodby a v tom uviděla babičku. Tedy její horní polovinu jak leží na zemi hlavou směrem do chodby. Měla otevřené oči a lehce sebou škubala. Karkulka dostala strašný strach a rozhodla se doběhnout do kuchyně a zavolat telefonem pomoc, protože byla sice velká holka ale nidko jí neřekl co má v takových situacích dělat. když přiběhla na roh dveří, narazila břichem do velkého vlka, a náraz jí odhodil dozadu do chodby. To co před sebou viděla jí přinutilo se vyzvracet.
Vlk totiž hodoval na babiččině těla a stihl už sežrat dolní polovinu, a její zbytek ležel v kaluži krve. To jak se babička škubala byla jeho snaha urvat ostrými zuby kus masa z babiččina břicha. Vlk vycenil zuby a zavrčel. Krvavé tesáky v jeho čelistech karkulku vyděsily k smrti. Chtěla se otočit, a utéci, ale krosna na zádech jí to v úzké chodbě neumožnila. Začala tedy pomalu couvat dozadu. Nespouštěla vlka z očí a pomalu se snažila dostat ke dveřím, od kterých byla asi 2 metry. Vlk na ni koukal a vrčel, nicméně vypadalo to, že jí jen zastrašuje, protože se nehýbal. Karkulka k němu vysílal očima signál, že mu jeho hostinu rozhodně nechce sebrat a že jde pomalu pryč. V tom vedle sebe uviděla kliku od dveří a to znamenalo že bude brzo venku a jakmile dveře zabouchne bude zachráněna. V tom se vlk nahrbil a vystartoval proti karkulce. Ta okamžitě udělal rychlý krok dozadu a zůstala za poutko od krosny zachycena za kliku od dveří která měla být její záchranou. Chtěl začít hruzou křičet, ale vlk byl rychlejší. Poslední zvuk který se tak ozval chodbou byla karkulčina čelist která praskla, když se jí vlk zakousl do obličeje.
