Většina lidí má v sobě díky výchově zakódováno to, že pokud mají partnera tak je v podstatě jejich majetkem. Tento pocit je dán podprahově, ale u některých lidí tento pocit dosáhne takové síly, že se dostane do popředí a dokáže dost zkomplikovat život nejen jemu, ale i partnerovy.
Přitom slovo „moje“ nemá z hlediska majetku, ve vztahu naprosto co dělat. Pokud řeknu je to můj partner, znamená to, že k sobě patříme, jako k sobě patří třeba limetka a a rum v mojitu. Oboje by fungovalo i samostatně, ale dohromady to tvoří funkční celek, který dokáže skvěle spolupracovat. To je ale vše. Rozhodně nám to nedává právo ovládat partnera a říkat mu co má dělat, jak se oblékat a podobně. Účast ve vztahu je naprosto dobrovolná věc a partneři ani tak neztrácejí svoji absolutní svobodu. Ovšem pozor, absolutní svoboda v takovém rozsahu, že nedojde k ohrožení partnera. To se týká hlavně svobody v sexuální oblasti. Tady už je to na inteligenci člověka aby posoudil, jaké nasledky může mít jeho čin.
Opravdová láska totiž není v tom že partnera považuji za svůj majetek, ale naopak dokážu mu dát naprostou svobodu. Pokud to funguje oboustraně, nemá partner důvod mne opustit a ve většině případů ani nemá potřebu vyhledávat jiného. Samozřejmě i plná svoboda nás nezbavuje toho, že se o partnera zajímáme a že tu vždy budeme pro něj, když nás bude potřebovat a to za každých okolností (jak to ostatně slibujeme při svatebním obřadu a stvrzuje prstýnkem co by důkazem o tomto). Pokud totiž nejevíme zájem, může to být pro partnera znamení že nás může opustit. Dostat se v této oblasti do rovnováhy je nesmírně těžké a ne každý to zvládne. Smutné je, že dnešní lidé, většinou dávají mezi svobodný vztah a nezájem rovnítko. Což je buhužel špatně.
Další věc, která dokáže narušit bezproblémově, na těchto principech fungujicí vztah, je lidská závist a práskačství. To je zváště tady u nás narodním sportem a pokud si náš partner někde, kde nejsme spolu, trochu „vyhodí z kopýtka“ okamžitě se vě většině případů najde někdo, kdo má potřebu nám to sdělit, a většinou nechápe, že nás to vůbec nezajímá a zajímat by ani nemělo.
