Kdysi jsem se styděl za to, že nemám vysokou školu. Pamatuji si, jak jsem dicky seděl ve skupině lidí a na otázku co studuju odpověděl „to neuhádneš“ a hádanka zmizela do ztracena
Připadal jsem si takovej na nic. Ale nedávno asi rok zpátky jsem se za to stydět přestal. Nemám vysokou školu, jsem jen vyučenej elektrikář. Neumím sice citovat Junga (sice sem ho čet, ale podle mne je většina lidí, co ho čtou pozéři a nebo magoři, protože je to děsná nuda:) ). V pravopise taky občas kulhám a nemám asi přehled ve věcech hudebních, literárních ani filosofických. Nicméně vím, že když dojde na věc, dokážu se uživit rukama.
Dělám to teď, opravuju kávovary, a makám manuálně ve skladu. Hrozně mne to baví, v kávovarech ten pocit, že někdo má pak radost, že kávovar znova funguje. Z práce ve skladu protože je tam super parta.
Mám radost když někomu něco vyrobím, on má radost a používá to. Nejradši mám dřevo. Je to krásný materiál, plný života i když už není stromem.
Dílna vůně pilin a laku, kdo nezažil nepochopí. Ten úsměv obdarovaného, nebo sranda u výroby i vrat ke stodole pro kamaráda, stojí za to.
Vážím si lidí co umí něco rukama. Ať už pražit kávu, upéct dobré koláče a vlastně upéct cokoliv, postavit dům, ukovat ozdobu nebo vyrobit prstýnek pro svého blízkého.
Važte si lidí co umí rukama, je jich čím dál méně a těch, co dělají manuálně a s láskou, je ještě méně.
