Po dlouheee době opět focení s Monikou. Jedna z mála modelek co se mnou ještě občas fotí i věci, které většina holek nezvládá:)
Archiv pro měsíc: Říjen 2016
Steve Reich
Na plovárně s Markem Ebenem.
Havel
Náš Pan Prezident má letos nedožitých 80. Pravda spousta lidí ho nenávidí, že byl amoralní, chlastal, holky proháněl a že se za komunistu měl vlastně hrozně dobře. No jo, ale.
Na veřejnosti vystupoval slušně, politiku dělal se skromností a po svém. Zastupoval náš národ a dobrým jménem. Co dělal v soukromí je na veřejnosti každému prdel, nebo by aspoň být mělo.
Jenže náš národ je z většiny národ buranů, který nechápe že prezident má v naší vlasti pouze reprezentativní úlohu, nikoliv vládnoucí a to je problém. Pan Z. obsadivší hrad ukazuje naši zemi, jako zemi buranů a ochlastů a to je prostě špatně, stejně jako latentní narcistní homosexuál předním, dokázal naši zemi proslavit jen tím že ukradl tužku.
Naštěstí je pro spoustu lidí Havel pořád prezident a snad i nadlouho zůstane.
Les
Ticho, jen ptáci zpívají a nebo potok teče
Všude voní jehličí, nebo listí
To záleží, kudy jdete
Čistý vzduch voní okolo vás
a nemáte žádné starosti
Jen nezabloudit
Občas objevíte nečekané když uhnete z cesty
Žádné mobily, signál, nikdo se nedovolá, nedopíše
Jen samota a energie starých stromů
Teď jsem se rozhodl jít bosky Rešovské vodopády. Je to skvělý pocit jít bosý v ledovém potoku a pak po kamení které klouže o to méně, v kontaktu s holou kůží. Energii lesa pak vnímáte ještě lépe a vody také. Odtamtud totiž pocházíme z vody a přírody a tam je nám nejlépe. Nebo aspoň já se v tomto prostředí cítím jako doma. Zvláště pokud je to třeba okolo Slovácka (mám kořeny v Mikulově a Dolním Němčí) Kde je krásná příroda a dobří lidé. Tady vám dojde že vlastně na ničem z běžného světa nezáleží. Že vlastně důležité je cítit se dobře tak, jak člověk je. Ze možnost procházet se přírodou, potkávat dobré lidi je něco, co vám nikdo nevezme. Že i když nemáte nic a jste v bodě nula (bez peněz, přítelkyně i podniku který jste vybudoval), jak říká moje kamarádka, pořád žijete a vnímáte. A to je to nejdůležitější.
Vzduch do plic a kontakt se zemí.
Notabene
Možná vás zajímá, proč je tento příspěvek v rubrice kafe. Povím vám příběh.
Někteří z vás asi tuší že jsem provozoval kavárnu Střední formát v Olomouci, kde jsem připravoval pravou tureckou kávu v džezvě. Jednou odpoledne se otevřeli dveře a vešel člověk podle typu Syřan nebo podobná národnost a že si dá kávu. No v této zemi běžný způsob přípravy kávy, lehce jsem znervózněl a kafe připravil. Posléze se mne zeptal na fotky a zjistil jsem že je to také fotograf. Pokec asi na hodinku. No ve výsledku jsem zjistil že je to jedna z hvězd festivalu Signal v Praze, a že si zajel do Olomouce výlet.
MIDI LIDI a 10 let
Čas letí jako voda, říkávala moje babička. Já teda nechápal jak může voda letět, ale z toho jsem také vyrostl. Každopádně jsem v pozdějším věku začal pořádat různé večírky a jeden z nich se jmenoval Clicktime. Na večírku se hrála jako na první párty v Olomouci, pouze exterimentální, minimalistická hudba a na 3 pokračování jsem pozval tenkrát nově vzniklou hudební formaci MIDI LIDI.
Hudba spojená s projekcí. Super!
No…
Projekce probíhala na 4 sešité peřiny po babičce a na celou akci dorazilo asi 10 lidí. Hroznej provar. Druhej pokus byl lepší to došlo lidí 12 a byla z toho docela rozepře mezi mnou a kapelou. To už se snad urovnalo a dnes po vydání přelomového soundtracku k filmu protektor, je kapela známá nejen v ČR.
Za pár dní je to tedy 10 let od toho prvního koncertu v Olomouci a včera odehráli super set v Jazz Tibet Clubu. Tady je pár fotek.
