Zimní focení se slečnou Studenou:)
Archiv pro měsíc: Prosinec 2015
Kalendář pro dolňáka
Byl jsem osloven kamarádkou zda bych jí nenafotil kalendář pro přítele, který je na zadky:) Tož tady je výsledek:)
přecenovaný sex
Jedna z nejvíce přeceňovaných věcí na světě je obyčejný sex. Vždyť kolik lidí, mužů a žen zapomnělo na všechno krásné s tím druhým, na to že byl vždy u nich když jim bylo zle a byl jim vždy oporou, jen kvůli 20 minutám, kdy došlo ke krátkému vzplanutí chtíče mezi „jejich“ partnerem a někým jiným. Přitom jde jen o fyzický kontakt dvou těl přenášející napětí, euforii a zmírňující napětí dané naším zvířecím instinktem uměle potlačeným lidmi a pravidly falešné víry a zároveň majetnický sklon spolu s naším egem nedovolí aby něco, co je „naše“ využil někdo cizí pro svoji potěchu a vášeň, či ukojení základního loveckého instinktu zvířat který určuje potřebu se množit u obou pohlaví.
Pražíme kafe
Prázdná hospoda, je deštivo a jediný návštěvník je můj kamarád se zájmem o kafe, k jehož přípravě se stočila diskuse u baru, kde si dával svého ležáká. Kdysi jsem dostal zelenou kávu z etiopie a tak nám přišlo jako dobrej nápad zkusit ji udělat tak nějak po staru na koleni (v hrnci.
První věc je, že ji musíte míchat opravdu zběsile. po nějakých 3 minutách začne konečně hnědnout a po dalších cca 5 se ozve první praskání a po dalších dvou jste zhruba v této fázi
Protože byla plná slupek které se uvolní při pražení je potřeba vzduchem vyfoukat slupky ven. No nemáme ventilátor atak jsem kávu přesypával ve dvou miskách a vyfoukával slupky pusou.
Další fáze bylo třídění na barové desce a odstranění spálených, nedopražených nebo defektních zrn, která by kazila chuť této kávy. Nechtělo se nám čekat na odvětrání kafe a tak jsme proti pravidlům udělali kávu hned.
No po práci která trvala dalších 5 minut jsme bohužel zjistily, že nemáme váhu. Takže espresso bohužel, no naštěstí máme džezvu a tak jsme kávu praženou takto, udělali metodou starou jako káva sama. Protože vím že dvě plné čajové lžičky kávy jsou 8 gramů cca. Po namletí káva voněla jako klasické kvalitní kafe.
No a jdem na to!
Káva dobrá, neměla tak plné tělo jako káva pražená v mašině, ale možná to bylo i tím že jsme ji nenechali odpočinout. tak třeba příště.
Fernando Corona – Murcof
Narodil se v roce 1975 v Mexickém městě Tijuana. Jeho první kontakt s hudbou byl u nich doma, otec hrával na harmoniku. Protože chtěl hrát taky, koupil pro něj a jeho sestru levné klávesy, Jeho však zajímalo spíše jak vlastně vzniká hudba a začal zkoumat způsob tvorby a designu hudby. Zajímal se hlavně o Bacha a Beatles. Zatímco jeho máma poslouchala spíše klasickou mexickou hudbu, jeho otec ho učil poslouchat klasiku a také mu vysvětloval jak vlastně celá kompozice funguje.
Kolem 15 roku věku, začal brát lekce klavíru a hudební kompozice a také dostal dárek, od svého otce, což byly první klávesy Casio se samplerem. Fascinovalo že může nahrávat zvuky okolí a transformovat je v jiné (což mu vydrželo zřejmě do dnes). Později začal navštěvovat alternativní klub u nich ve městě a objevil další alternativní elektronickou hudbu jako Depeche mode, skinny puppy, Front line assembly a další.
Kolem roku 1988 se dostal konečně k lepším klavesám značky Kawai a také začal programovat některé zvuky na počítači commodore 64. Tvořil hlavně acidovou hudbu a hudbu ve stylu Kraftwerk. S dalšími dvěma přáteli pak založil skupinu Vortex, aktivní do roku 1991.
Elektro akustické projekty (1994):
Začíná kooperovat s eexperimentálními skupinami jako Elohim, nebo Arvoles, což je corssover projekt s ženským vokálem. Poté začal skládat hudbu pro taneční projekt Ensenáda, což ho přivedlo k moderní minimalistické hudbě a moderní vážné hudbě. Začíná také poprvé používat zpětnou vazbu pro tvorbu hlukového pozadí ve svých skladbách. Začal také digitálně zpracovávat samply klasické hudby a míchat je s prvky doom metalu ambientu a noise. V roce 1994 až 1996 studoval hru na violoncello. V roce 1998 pak zvukovou kompozici a aranžmá na Harpera music v Kalifornii.
V roce 2001 hrál Murcof s Nortec collective na festivalu Sonar a jeho jeho kamarád ho přesvědčil aby mu dal svoje demo. To následně vedlo k vydání jeho prvního vinylu a hraní na festivalech jako Mutek nebo znovu na Sonaru. Během dalších let postupně vydal dalších 5 alb a v roce 2014 pak spolupracoval s Erikem Truffazem na jeho albu Being Human Being
Olomouc Prosinec 2015
Kdysi jsem napsal krátký text o tomhle krásném městě. Teď když brouzdám ulicemi sám, jsem si udělal krátkou procházku s focením. Přikládám i text a fotografie k němu.
Siluety krásných žen se tiše odráží v žulových kostkách smáčených kapkami deště z kašny vládce moří.
O kus dál harmonikář vyluzuje tóny na svoji heligonku a za každou minci tiše poděkuje úklonem hlavy.
Rozhovor dvou mužů, z nichž jeden je majitel malého, ale naprosto skvělého knihkupectví, je přerušen cinkáním tramvaje projíždějící okolo kavárny kde mladý umělec píše své básně, políbený múzou u dobré kávy.
Na zastávce, čekající na odjezd do svého cíle, tiše naslouchají lidé píšťale,kterou vypráví starý pištec svůj životní příběh, aby později až slunce zapadne za věž Dómu, odešel do hospody ve které génius loci sálá ze stěn, kde vznikají příběhy života i smrti, a kde moudro starších šíří se vzduchem a je předáváno dál i mimo zdi university a její knihovny stojící nedaleko.
To je Olomouc.
Tiché město beze spěchu…
Něco k čaji…
Carsten Nicolai alias Alva Noto
Jeden z mých oblíbených experimentátorů v oblasti hudby a videa. Narodil se v roce 1965 v německu, a je to vystudovaný architekt. V roce 1992 založil Voxxx. Kulturní a komunikační centrum v Chemnitzu a roce 1999 pak hudební label Raster Noton.
Nicolai vytvořil mnoho audiovizuálních instalací po celém světě, třeba Guggenheimu, New Yorku, SF MoMA, Modern Art Oxford, NTT Tokyo, Tate Modern a Venice Biennale v Italii. Tvoří i velkoformátové printy na kterých zobrazuje zmíněné ruchy a šumy vizuálně.
Moiré W2
moiré glas (Skleněné desky na kovovém sloupu) Otáčením se desky překrývají a výtváří různá moaré.
Jeho koncert jsem zažil pouze jednou, ovšem stálo to za to, jeho hlasitá ruchová hudba spojená s projekcí různých pruhů a barevných objektů byla zážitkem na který nezapomenu snad nikdy.
Paf 2015
Nuž na pafu jsem byl naposled snad před třemi roky na koncertě umělce jmenem Raster Noton, od té doby mne k PAF nic netáhlo, až mě na něj teď přesvědčila moje Ostravská kamarádka Vesna. Festivalová nálada byla však dosti pokažena zkoušením zdravit své známé, kterým moje jméno po převzetí kina dosti zhořklo v ústech a tak byla chodba Konviktu plná rozpačitých pohledů zakončena přednáškou o trikovém filmu značným diletantem.
Jediné co mne na pafu vlastně letos bavilo bylo to, že s Vesnou děláme spolu stale stejné skopičárny jako dicky a celé okolí je nám tak nějak vlastně u prdele.
P.S. Pokus o gerilla performace tentokrat nevyšel tak snad příště:)
Fire
Někdo tvrdí že na technice záleží a bez ní to nejde. Nuže mobil taky fotí a pěkně
