Projekt o kterém jsem si myslel, že konečně v Olomouci vytvořím něco super. Bar, pivnice. Jenže, 4 roky plánů můžou skončit dříve, než si myslíte. Tento článek je reakcí na četné otázky, proč jsem v Pivnici Vyhoukaná sova skončil tak rychle.
Jen pro opravu toho co se roznáší po olomouci.
Ne opravdu jsem nedostal výpoveď.
Ne opravdu nemám exekuce jak tvrdí jedna prvorepubliková osoba.
Ano peníze za věci z letního kina jsem po 6 letech soudu dostal.
Vše začalo cca před 5 roky, kdy mne oslovil můj štamgast z letního kina, že by rád otevřel podnik. Tedy řekl asi toto „Jaryne, otevři hospodu, já nemám kam choditt na pivo, já to zaplatím“
Začala tak cesta plánování a hledání vhodného prostoru, pro náš podnik. To se nakonec povedlo na rohu Kosinovi ulice a poté co se po složitých jednáních povedlo prostor získat, jsme se pustily do práce. Já měl na starost propagaci, provoz, výběr alkoholu a vše okolo. Kolega pomoc s dostavbou, interiérem a výběr piv na čepu, protože jak tvrdil a stále tvrdí, má napito a pivu rozumí. Neověřit si tento fakt byla bohužel fatalní chyba, ale o tom dále. Bohužel prostor, nebyl v takové kondici jak vypadal při převzetí a počáteční investice přesáhla bohužel zamyšlenou mez. A rovněž mj předpoklad návštěvnosti v prvním měsíci nebyl takový jaký jsem čekal. První měsíce provozu návštěvnost docela ušla, sem tam večírek kolegových přátel a podobně. Občas někdo řekl něco o kvalitě piva a nechápavé komentáře zvláště k našemu pivu, jsem začal trochu zkoumat. Jak jsem se vzdělával v pivních stylech a o pivu nabíral informace, postupně jsem zjistil, že naše Vyhoukaná 10, není úplně takové kvality, jakou bych čekal. Poslední kapka pak byla, když jsem se na chmelových dožínkách dozvěděl, jak mne může kolega zaměstnávat, když vybírám tak hnusná piva. Inu svolal jsem poradu, protože nemám rád, když na mne někdo svádí něco, na co nemůžu mít vliv. Diskuse o pivu byla docela ostrá. Nicméně kolega uznal, že nemůžeme za peníze které chceme prodávat piva která nabízíme, ale kvalita musí nahoru. TO že máme jiná piva než ostatní nesmí být dáno tím, že je nikdo nechce, ale tím, že je prostě nikdo nevozí. Kolega rozhodl, že tedy o všem rozhoduju sám a to bylo naposled co jsem jej v podstatě viděl.
Já zatím začal objednávat jiná a zajímavější piva na náš výčep, což se odrazilo hlavně v pozitivním ohlasu znalců piva z celého okolí. Rovněž jsme rozhodl, že budeme pivni sudy schovavat na noc do našeho chladícího boxu, aby to bylo ještě lepší. Docela dřina, ale vyplatilo se. Začala se tvořit skupina štamgastů a čísla začala dostávat konečně pomalu rozměr, který bylo potřeba. Jenže pak přišla další rána a to v podobě opatření, která byla snad horší než ta minulá. Moje vize, že konečně někoho vezmeme na brigádu vzala za své. Pak přišel říjen a po něm listopad. Bohužel v listopadu nepřišlo nic jiného a to moje výplata. Protože jsme souhlasil se základní mzdou, byl můj život dost finančně na hraně a tato nemilá událost spustila události, které vedly ke konci.
Rozhodl jsem se tedy dát výpověď a tím ušetřit mzdové náklady přechodem na DPČ. Zároveň jsem i přijal nabídku v jiném podniku s tím, že během prosince seženu do sovy brigádníka za sebe, který celý podnik povede až tam nebudu.
Když však moje výplata nebyla na účtě ani ke konci listopadu, rozhodl jsem se, že odejdu na dohodu. Svému obchodnímu partnerovy jsem předal veškeré podklady a domluvil se, že na dpč pujdu už v prosinci, protože prostě musím někde vydělat peníze. Na poslední schůzce vše ovšem skončilo rychleji než jsem si myslel. Nejen že jsem byl nepravdivě obviněn, že on dokáže vydělat víc, ale byla na mne vyzkoušeno podepsat listiny, na které ani neměl právo. Za hrozného řevu jsem byl ze sovy vyhozen a tak nemohl ani odvézt svoje věci. A moje věci se z tohoto podniku záhadně odpařily. Protože když majitele kontaktuji ať je vrátí, prý je nemá. Pravděpodobně je už nikdy neuvidím.
A moje know how které údajně stojí za hovno. No každý ať si udělá obrázek sám. Majitel nikdy rumový bar nechtěl (aktuálně má víc než 50 lahví) a piva co vybral on, se na bar už nikdy nevrátily.
Výplaty vymohl právník a zbytek je v procesu.
Přeju sově ať se jí daří protože jsem v ní odvedl kus práce, v domnění, že je to konečně podnik jaký jsem vždycky chtěl.
Svého odchodu však nelituji. Doba kdy něco mám dělat za každou cenu už je dávno pryč a pokud cítím, že to nebude fungovat mezi mnou a obchodním partnerem raději odejdu, jako jsem to udělal už několikrát. Udělat totiž podnik špičkové kvality není ze dne na den a já se inspiruji u těch nejlepších. Olomouc si totiž takové podniky zaslouží. Na K10 se to snad konečně povede.
