Dostal jsem nedávno zajímavou otázku o čem je vztah? Dlouho jsem o tom přemýšlel a myslím že je to o tomto.
O vzájemném respektu ke svobodě druhého.
Že o sobě víme že každý má svoje chyby, ale ty převáží ty dobré vlastnosti.
O tom, že se máte o koho opřít, když vám není dobře.
Že starosti sdílíte s někým kdo vás má rád a respektuje vás.
Že trávíte čas spolu pokud chcete a ten čas máte.
Že jdete na večírek a potkáte se po něm ráno, plní dojmů a se spoustou nových kamarádů.
Že pod peřinou není nikdy zima, protože ji ten druhý zahřeje než dorazíte domů.
Že uvaříte polívku, když je váš partner po večírku.
A nebo se ráno pošťuchujete, protože jste na tom večírku byly oba.
Že večer pracujete vedle sebe na něčem, a pak se počkáte pod peřinou.
Že vás něco napadne a ten druhý to ví.
Že dokážete klidně mlčet hodinu a není to trapné.
Že společně vytváříte něco co dává smysl.
Že ten druhý tam je když bude potřeba, za každou cenu.
Tak jako je to ve slibu, který církev používá u svatby, ale platí i v životě u člověka který je čestný:
Já odevzdávám se tobě
a přijímám tě za svého partnera.
Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých,
ve zdraví i nemoci,
v hojnosti i nedostatku.
Chci tě milovat a ctít po celý svůj život,
dokud nás smrt nerozdělí.
