Vyhoukaná sova

Projekt o kterém jsem si myslel, že konečně v Olomouci vytvořím něco super. Bar, pivnice. Jenže, 4 roky plánů můžou skončit dříve, než si myslíte. Tento článek je reakcí na četné otázky, proč jsem v Pivnici Vyhoukaná sova skončil tak rychle.

Jen pro opravu toho co se roznáší po olomouci.

Ne opravdu jsem nedostal výpoveď.

Ne opravdu nemám exekuce jak tvrdí jedna prvorepubliková osoba.

Ano peníze za věci z letního kina jsem po 6 letech soudu dostal.

Vše začalo cca před 5 roky, kdy mne oslovil můj štamgast z letního kina, že by rád otevřel podnik. Tedy řekl asi toto „Jaryne, otevři hospodu, já nemám kam choditt na pivo, já to zaplatím“

Začala tak cesta plánování a hledání vhodného prostoru, pro náš podnik. To se nakonec povedlo na rohu Kosinovi ulice a poté co se po složitých jednáních povedlo prostor získat, jsme se pustily do práce. Já měl na starost propagaci, provoz, výběr alkoholu a vše okolo. Kolega pomoc s dostavbou, interiérem a výběr piv na čepu, protože jak tvrdil a stále tvrdí, má napito a pivu rozumí. Neověřit si tento fakt byla bohužel fatalní chyba, ale o tom dále. Bohužel prostor, nebyl v takové kondici jak vypadal při převzetí a počáteční investice přesáhla bohužel zamyšlenou mez. A rovněž mj předpoklad návštěvnosti v prvním měsíci nebyl takový jaký jsem čekal. První měsíce provozu návštěvnost docela ušla, sem tam večírek kolegových přátel a podobně. Občas někdo řekl něco o kvalitě piva a nechápavé komentáře zvláště k našemu pivu, jsem začal trochu zkoumat. Jak jsem se vzdělával v pivních stylech a o pivu nabíral informace, postupně jsem zjistil, že naše Vyhoukaná 10, není úplně takové kvality, jakou bych čekal. Poslední kapka pak byla, když jsem se na chmelových dožínkách dozvěděl, jak mne může kolega zaměstnávat, když vybírám tak hnusná piva. Inu svolal jsem poradu, protože nemám rád, když na mne někdo svádí něco, na co nemůžu mít vliv. Diskuse o pivu byla docela ostrá. Nicméně kolega uznal, že nemůžeme za peníze které chceme prodávat piva která nabízíme, ale kvalita musí nahoru. TO že máme jiná piva než ostatní nesmí být dáno tím, že je nikdo nechce, ale tím, že je prostě nikdo nevozí. Kolega rozhodl, že tedy o všem rozhoduju sám a to bylo naposled co jsem jej v podstatě viděl.

Já zatím začal objednávat jiná a zajímavější piva na náš výčep, což se odrazilo hlavně v pozitivním ohlasu znalců piva z celého okolí. Rovněž jsme rozhodl, že budeme pivni sudy schovavat na noc do našeho chladícího boxu, aby to bylo ještě lepší. Docela dřina, ale vyplatilo se. Začala se tvořit skupina štamgastů a čísla začala dostávat konečně pomalu rozměr, který bylo potřeba. Jenže pak přišla další rána a to v podobě opatření, která byla snad horší než ta minulá. Moje vize, že konečně někoho vezmeme na brigádu vzala za své.  Pak přišel říjen a po něm listopad. Bohužel v listopadu nepřišlo nic jiného a to moje výplata. Protože jsme souhlasil se základní mzdou, byl můj život dost finančně na hraně a tato nemilá událost spustila události, které vedly ke konci.

Rozhodl jsem se tedy dát výpověď a tím ušetřit mzdové náklady přechodem na DPČ. Zároveň jsem i přijal nabídku v jiném podniku s tím, že během prosince seženu do sovy brigádníka za sebe, který celý podnik povede až tam nebudu.

Když však moje výplata nebyla na účtě ani ke konci listopadu, rozhodl jsem se, že odejdu na dohodu. Svému obchodnímu partnerovy jsem předal veškeré podklady a domluvil se, že na dpč pujdu už v prosinci, protože prostě musím někde vydělat peníze. Na poslední schůzce vše ovšem skončilo rychleji než jsem si myslel. Nejen že jsem byl nepravdivě obviněn, že on dokáže vydělat víc, ale byla na mne vyzkoušeno podepsat listiny, na které ani neměl právo. Za hrozného řevu jsem byl ze sovy vyhozen a tak nemohl ani odvézt svoje věci. A moje věci se  z tohoto podniku záhadně odpařily. Protože když majitele kontaktuji ať je vrátí, prý je nemá. Pravděpodobně je už nikdy neuvidím.

A moje know how které údajně stojí za hovno. No každý ať si udělá obrázek sám. Majitel nikdy rumový bar nechtěl (aktuálně má víc než 50 lahví) a piva co vybral on, se na bar už nikdy nevrátily.

Výplaty vymohl právník a zbytek je v procesu.

Přeju sově ať se jí daří protože jsem v ní odvedl kus práce, v domnění, že je to konečně podnik jaký jsem vždycky chtěl.

Svého odchodu však nelituji. Doba kdy něco mám dělat za každou cenu už je dávno pryč a pokud cítím, že to nebude fungovat mezi mnou a obchodním partnerem raději odejdu, jako jsem to udělal už několikrát. Udělat totiž podnik špičkové kvality není ze dne na den a já se inspiruji u těch nejlepších. Olomouc si totiž takové podniky zaslouží. Na K10 se to snad konečně povede.

 

Jak může skončit byznys?

Poměrně jednoduše.

Máte firmu na opravu kávovarů. Děláte profi stroje, ale i domácí kávovary. Nechcete však dělat napůl a tak se specializujete jen na jednu značku (říkejme jí D). Dva roky pracujete po nocích, a protože strojů je relativně málo, jak už to na začátku bývá, dá se to zvládnout. Po dvou letech, kdy už máte nějaké jméno, jakože k vám vozí i stroje na opravu po servisu jinde a jste doporučováni, začíná té práce být opravdu hodně. Každý večer vlastně neděláte nic jiného a je to fakt super.

Dva měsíce se fakt daří, máte radost i z toho že konečně zaplatíte dluhy z předchozího podnikání, o které přijdete ne vlastní vinou. Jenže.

Přichází email o tom, že firma D zmenšuje svoji servisní síť a já jako člověk s malým obratem, do ní patřit nebudu (ano obrat se zvedá až po zajetí firmy, což jsou třeba dva roky). Přednost dostala firma, která dělá všechny značky co existují, ne jen D a tudíž by to možná ani nepoznala. Já jako specializovaný servis mám bohužel smůlu, i když by to vlastně znamenalo nárůst zákazníků a tedy i obratu.

A celé to vlastně rozhodl člověk, který nikdy nepodnikal. Netuší jak takové věci jako trh fungují. Ze dne na den, poslal firmu, které se začalo dařit, k zemi. Protože může. To že máte zákazníky, firma šlape a vše funguje, neznamená že máte vyhráno. Stačí jen aby někde rozhodoval člověk, který zákonům podnikání nerozumí. Jednou ale doufám nastane doba, kdy se tohle stávat nebude.

Zatím můžu firmě D poděkovat za spolupráci a popřát kolegům ať se jim daří (Kdo mě zná, ví že to myslím vážně a ne jako ironii).

Za každou cenu

Dneska to bude trochu jinej soudek. Bude to o podnikání a o tom, že je dobré mít někoho kdo už něco zažil v oboru v kterém vám může poradit. Začít totiž něco za každou cenu se nemusí šeredně vyplatit. Sám jsem toho příkladem se svoji první kavárnou.

Já se konzultacemi v gastronomii zabývám už nějaký pátek. vlastně ještě v době než jsem sám začal. Moje podnikání neskončilo na tom, že by bylo dělané špatně v oblasti služeb, ale na financích, ale to je jiný příběh. Já Vám povím dva, jsem měl pravdu, ale byl jsem pro ty lidi chytrák, co ví houby o světě.

První příběh, je o paní která si v Olomouci otevřela malý bar, když jsme tam byl s kamarádkou, tak nás pro citron k tequile poslala vedle (ano tenkrát jsem netušil že tequila se nepije s citronem a solí). Kamarádka jí řekla že se v tom vyznám a že ji poradím. Po pul hodině konzultace se paní rozbrečela a na její argumenty proč něco nejde se už nedalo nijak reagovat. Za dva měsíce zavřela, pro důvody které jsem jí řekl

Druhý příběh je o luxusním klubu v Olomouci za 18 000 000 Korun, ano čtete správně. Rozhodli se tedy dělat sushi, což v tom roce nikdo nedělal. Najmuli luxusního kuchaře, vybavily kuchyň vyřešily suroviny. A prázdno. Na mou iniciativu s tím proč to nejde a že jsem jim navrhl reklamu zdarma, jen ohrnuli nos a řekli že o tom vím hovno a že si to představuji jednoduše, že vše stojí peníze. Za půl roku klub skončil.

Moje oblíbené heslo je „poslání do prdele je zadara“ v podnikání mám však ještě jedno „Nežereš, nesereš“ Pokud do něčeho nedám peníze a nedělám to na 100% nikdy to nedopadne dobře. A kdybych mel tenkrát za zády člověka který by mi řekl že se kavárna rozjede až za dva roky, tak bych si bez větší finanční rezervy nikdy neotevřel.

Na sny se vyplatí počkat, protože se snadno mohou změnit v noční můru.

Zvláště pokud si je neřídíme úplně sami.

 

Manuální práce

Vzhledem k tomu že žijeme ve světě, kde bohužel peníze hrají důležitou roli, jsme nucen vzhledem ke své situaci pracovat kdekoliv a cokoliv. Vždycky jsem obdivoval lidi co dokážou celej rok makat venku. Dělníci na stavbách hlavně. Včera jsem tedy vzal brigádu na stavbě. Oblečen do dvou vrstev oblečení, dvoje ponožky, čepice a body zimní jsem nastoupil na stavbu. Strávil jsem tedy 7 hodin manuální prací v -2 stupních. Pracoval jsem v dřepu a drátoval kari sítě a podkládal je distančníma podložkama. Večer naprosto zničen a promrzlý pak okamžitě vytuhl a dnes jsem naprosto nepoužitelný. Bolest nohou a svalů celého těla.

Myslím že každej kdo dělá v kanceláři a stěžuje si na malej plat, tak by tohle měl vyzkoušet. Je to něco co vás naučí vážit si práci v teple a klidu.

Kruh se uzavřel

Včera jsem odevzdal klíče od areálu letního kina olomouc. Po roce a půl jsem tak definitivně uzavřel jednu životní etapu. Dořešit drobnosti okolo této zaležitosti nebude lehké,ale snad vše dopadne dobře.

Uzavřela se také moje kapitola jménem provoz gastro zařízení, tedy aspoň prozatím. Je čas se vrátit k manuální práci.

Začínám vlastně na bodě nula. Sám bez všeho.

Klice letni kino

Proč jsem skončil s E&S

Začátek s E&S

344661-188x188

Investice, akcie a podílové fondy mne vždy zajímali. Je to svět, kde se dá vydělat hodně peněz a pokud děláte zajímavou kulturu, nebo chcete pomáhat někomu s touto kulturou, potřebujete jich opravdu hodně. Druhá věc je, že se nějak musíte zabezpečit na stáří, protože pokud spoléháte na penzíjko, a stát tak jste možná adept pro doktora z filmu jáchyme, hoď to do stroje.

Můj kamarád mne tedy oslovil v roce 2014, zda bych nechtěl pod společnosti E&S nabízet podílové fondy, inu proč ne, je to v podstatě nejbezpečnější způsob jak zhodnotit peníze, navíc ve světě velmi používaný a tak jsem na jeho nabídku kývl. Rozjel se kolotoč školení v této oblasti, což je pochopitelné, protože se staráte o cizí peníze a to není žádná sranda, ovšem i kolotoč toho jak nabírat nové lidi pod sebe a dostávat tak peníze z jejich práce. Tedy klasicky MLM způsob obchodu, který není vůbec špatný a v podstatě na jeho principu je postaveno veškeré podnikání a obchod na světě.

Co je multilevel

Ano už vidím že spousta z vás kroutí hlavou co je to za blbost. tedy příklad:)

Máte výrobnu něčeho co prodáváte za cenu X. Pod vámi je někdo kdo to nakupuje a předává dál (velkoobchod) , kdy si k ceně X, připočte přirážku Y (provize). Většinou je pak ještě jeden stupeň (maloobchod) který si k XY přidá ještě Z a prodá koncovému zákazníkovi S. Vidíte tu pyramidu, tedy multilevel. No a čím víc lidí je na pozici XYZ, tím víc má peněz pozice XY a čím víc je na pozici XY tím víc má peněz pozice X. 

 

multilevel

Pozor!

Nejedná se o letadlo, jak se spousta lidí domnívá v ČR, to funguje na úplně jiném principu!

Můj konec u E&S

Bohužel tlak na to, abych neustále nabíral lidi a neustále opakováni náborových taktik znechutilo můj přístup k tomuto podnikání natolik že jsem postupně pracoval čím dál méně. Pokud totiž nabíráte jako zběsilý lidi na prodej pracího prášku, nic se neděje, prášek si zákazník koupí dostanete provizi a pokud skončíte, nic se neděje, zákazník jde znovu do drogerie. Ovšem v případě peněz je to celé jinak. Díky prozřetelnosti ČNB naštěstí nemůžete o peníze přijít pouze skončí váš majetkový poradce a výplatu lze provést osobně nezávisle na společnosti která pro vás otevřela fondový účet. Jediné co se může stát je, že vám poradce poradí špatný fond, do kterého investovat a tím pádem přijdete o peníze díky nevýkonnosti fondu. Což se může stát pokud prodáváte něco, k čemu nedostáváte informace tak jak je potřeba, což je bohužel tento případ. Sám jsem byl svědkem, kdy na závěrečné zkoušce z opravdu důležitého okruhu, bylo jednomu naprosto neschopnému řečeno že se to snad doučí, a certifikát o absolvování byl vydán!

Proto končím s touto společností, protože moje důvěra k jejich fungování a hlavně mému nadřízenému je pryč. Sice bud v činnosti pokračovat, ale pod transparentnější společností.

Něco končí a něco nové začíná

img_0013

Několik let to byl můj sen, areál letního kina v Olomouci, protože dělám kulturu a toto místo má potenciál jako blázen. No povedlo se díky Investorům, dobrým lidem a hromadě práce, otevřít vyklizenou a čistou hospodu. S naprosto jedinečnou nekuřáckou zahrádkou a kuchyní zaměřenou hlavně na lokální produkty a vegetariány. Bohatou nabídku alkoholu, doplňovalo výborné pivo z Lokálního pivovaru točené z udržovaných trubek do vychlazených sklenic, tak jak to má být.

bgr

Tím však začal kolotoč, investic, obstrukcí s městem versus spokojení lidé, nádherné zážitky a nekonečno večírků.

img_20150723_202836

tumblr_nvzwxnqtqj1uu590qo1_1280

Čankišou na Kině Hoblina

Jedinou chybou která v areálu byla, je ta, že areál je majetkem města. Uražené ego úředníka, bez jehož přičinění a možná něčeho do kapsy rozjedete mrtvý areál je to nejhorší co se může stát a tak, bylo vyhlášeno výběrové řízení. Přesto jsem sezónu 2016, rozjel i s tím, že už jsem dopředu věděl že nemohu výběrové řízení vyhrát a v Květnu dokonce začalo ve spolupráci s biograf16.cz znovu fungovat letní kino.

tumblr_o719qbufa11uu590qo1_1280

Příprava na první projekci

Na konci května bylo oznámeno, že opravdu město vybralo někoho jiného a tak jsem rozjetý areál v druhé sezóně předal novému nájemci. Se kterým se ovšem znám, a tak mne zaměstnal jako správce areálu a produkčního.

Dle slov štamgastů Kina Hoblina, kterých rapidně ubylo však jde vše na kině od desíti k pěti a já mám bohužel podobný pocit, což je důvod, proč jsem se rozhodl areál definitivně opustit i jako zaměstnanec. Dnešní dobou tedy pomalu vyklízím svoje věci z Hobliny a vzpomínám na vše krásné co se za ten rok událo.

img_20160915_085904

Děkuju všem co pomáhali z hoblinou a díky kterým se v ní lidé cítily příjemně a rádi se vraceli.

Matějovi, Zdendovi, že pomohli jako investoři se začátkem. Velké díky patří mámě, tátovi a mojí Zdeničce za velkou pomoc, Marovi za kuchyň, Antonii za produkci, Janě za pomoc při úklidu stejně jako Marušce, Hance, Josefíně, Zuzance, Aničce, Alžbětě, Skarlet, Martině, Monice, Ivaně a Saše za obsluhu a snahu dělat věci jak se mají. Ivaně za polívky.

Děkuji lidem co k nám často chodily za to že jsou a že s náma občas zažily pekelné chvíle:)

Snad se potkáme v lepších časech na jiném místě www.riegrova5.cz  😉

 

Sluníčkové podnikání

Je zajímavé sledovat rozdíl s jakým na svet pohlíží obyčejný člověk se selským rozumem, a jak parta happy and sunshine hipsteru, budujicí svůj start-up. většinou se totiž v jejich případě jedná o projekt užitecný asi jako kaktusové dildo a celé je to samozřejme postavené na dodacích rozvoje kultury, v oblasti kde ani lišky nedávají dobrou noc, pakliže nemají rozvinutou schizofrenii.

Celé to většinou spočívá v tom, že se sejde parta podobně myslících lidí a v mezičase výběru nového cool výrobku od apple a brigádou ve fastfoodu, kde na ten výrobek zarábají prachy, vytvoří za dobu nutnou k zestárnutí VOSP konaku, neco, co by běžnému sedlákovi trvalo asi týden s přestávkami na léčku kocoviny a její obnovu, a to i přesto, že by musel dotovat vlastní opilost a samotný projekt.

Když jím pak dojdou peníze z dotací, většinou projekt končí a nechápevé pokyvovaní hlavou nad raw koláčkem a sojovým kapučínem nebere konce.

Po roce podnikání

Můžu říci že jsem zdravější, nervy se uklidnily, a pocit, že všechno co v životě uděláte je jen vaše rozhodnutí a nikoho jiného je k nezaplacení. Neživíte žádného šéfa nad sebou, máte jistotu že vše co vyděláte, bude Vaše zásluha a jako taková, patří odměna za tuto zásluho jenom Vám. Neživíte svoji prací bandu neschopných manageru, která si egem a nesmyslnou prací léčí mindrák na lidech, pracujicími pod nimi, s tím že je drží ve strachu z toho aby nepřišly o svoji zdánlivou jistotu zaměstnání.

Potkal jsem díky tomu spoustu zajímavých lidí, šamanů, umělců muzikantů, vědců, a odporníků na věci, které by běžného člověka třeba ani nezajímali. Slyšel mnoho lidských osudů a pomohl spoustě lidí, protože mi to přišlo jako dobrý nápad.

Díky prostoru ve vlastní režii mohlo vzniknout spousta fotografií a mohl jsem fotit kdykoliv. A díky tomu vznikla i spousta fotek a nápadů které bych bez toho nemohl nikdy realizovat.

Naučil jsem se že všechno na světě si musíte zasloužit a že důležité je dělat každou věc s pokorou, úctou a nejlépe jak dovedete. Pokud to totiž dokážete lidi to ocení, i když jich na světě není moc, ale najdou se.

Zjistil jsem že svoboda znamená spoustu práce, kterou si většina lidí nedokáže ani představit.

To že Vaše snaha být nejlepší je jediná cesta a že nejdůležitější nejsou peníze, ale to že někdo napíše o vašem podniku článek a pozve ostatní protože byl prostě spokojen a nebo vlastně stačí že řekne „děkuji bylo to výborné“ a vy poznáte že je to myšleno upřímně.

Máte dobrý pocit z toho že ukážete někomu, možnost dělat něco jinak a že káva může být dobrá i bez cukru a mléka. A ačkoliv vám ten člověk za začátku nevěří, pak je jeho šok z toho že jste měl pravdu největší odměnou.

Jsem rád, že jsem sebral tu odvahu, odejít a postavit se na vlastní nohy, abych dělal to co mě baví a ještě to dělalo aspon některým lidem radost. To je základ.