Ruky

Kdysi jsem se styděl za to, že nemám vysokou školu. Pamatuji si, jak jsem dicky seděl ve skupině lidí a na otázku co studuju odpověděl „to neuhádneš“ a hádanka zmizela do ztracena

Připadal jsem si takovej na nic. Ale nedávno asi rok zpátky jsem se za to stydět přestal.  Nemám vysokou školu, jsem jen vyučenej elektrikář. Neumím sice citovat Junga (sice sem ho čet, ale podle mne je většina lidí, co ho čtou pozéři a nebo magoři, protože je to děsná nuda:) ). V pravopise taky občas kulhám a nemám asi přehled ve věcech hudebních, literárních ani filosofických. Nicméně vím, že když dojde na věc, dokážu se uživit rukama.

Dělám to teď, opravuju kávovary, a makám manuálně ve skladu. Hrozně mne to baví, v kávovarech ten pocit, že někdo má pak radost, že kávovar znova funguje. Z práce ve skladu protože je tam super parta.

Mám radost když někomu něco vyrobím, on má radost a používá to. Nejradši mám dřevo. Je to krásný materiál, plný života i když už není stromem.

Dílna vůně pilin a laku, kdo nezažil nepochopí. Ten úsměv obdarovaného, nebo sranda u výroby i vrat ke stodole pro kamaráda, stojí za to.

Vážím si lidí co umí něco rukama. Ať už pražit kávu, upéct dobré koláče a vlastně upéct cokoliv, postavit dům, ukovat ozdobu nebo vyrobit prstýnek pro svého blízkého.

Važte si lidí co umí rukama, je jich čím dál méně a těch, co dělají manuálně a s láskou, je ještě méně.

 

(Re)blog

Občas něco uděláte a nevíte proč. Jako já. Před dvěma roky jsem se vydal na workshop knižní vazby. Krom toho že jsme s Vinckem z Chaos company  dělali na workšopu docela bugr, naučil jsem se i tu knižní vazbu a spokojeně odešel domu.

Dnes jsem měl volno a krom odpočinku a úklidu dílny jsem se rozhodl že zkusím zase vázat. No docela to vyšlo.

A tak se zrodil (re)blog celý je z odpadu a recyklovaného papíru. Ručně šitý jako za starejch časů. Stránky neořezané, protože vzniká odpad.

Staré věci slouží dál. Pokud máte zájem jsou k dispozici:)

Rok 2016/2017

Tento rok, který se pomalu chýlí ke konci byl pro mou osobu, a nejen pro mou jak tak sleduji svoje okolí, naprostá katastrofa. Všechno hrozné, co se mělo stát se doufám už stalo. Sebraná firma, rozchod se snoubenkou, Obvinění  z krádeže a falšování dokumentů, konec přátelství a spolupráce s člověkem kterému jsem věřil a věřil jsme i tomu že spolu dokážeme z letního kina udělat super místo. Kamarád po rozhovoru se mnou prohlásil, že se diví tomu, že ještě žiji, protože on sám už by to dávno zabalil.  Můj oblíbený citát

I pád na držku je pohyb dopředu

Dosáhl v tomto roce děsivého rozměru. No snad bude příští rok lepší i když bude poměrně náročný, minimálně jeho začátek. Jaké jsou tedy plány na rok 2017?

Splatit svoje dluhy z podnikání co největší možnou mírou.

Obhájit pravdu u soudu a očistit svoje jméno.

Rozjet svoji firmu a zároveň mít super práci, kvůli prvnímu bodu.

Vrátit se ke studiu bojových umění.

Více se věnovat neziskovému sektoru.

Není toho úplně málo, ale snad se to aspoň z části povede.

Kruh se uzavřel

Včera jsem odevzdal klíče od areálu letního kina olomouc. Po roce a půl jsem tak definitivně uzavřel jednu životní etapu. Dořešit drobnosti okolo této zaležitosti nebude lehké,ale snad vše dopadne dobře.

Uzavřela se také moje kapitola jménem provoz gastro zařízení, tedy aspoň prozatím. Je čas se vrátit k manuální práci.

Začínám vlastně na bodě nula. Sám bez všeho.

Klice letni kino

Rok kdy jsem přišel o vše

Je listopad. venku místo sněžení prší a počasí svádí k náladám ne zrovna dobrým. Mám to podobně.

Letošní rok byl pro mne naprostá katastrofa. Podnik který jsem postavil po letech agonie na nohy. město předalo někomu jinému v už předem prohraném výběrovém řízeni.

Druhý podnik který jsem začal budovat letos v květnu z rozhodnutí investora, které padlo 14 dní před otevřením, nebude otevřen vůbec.

Zůstali dluhy, a beznaděj. Největší ztráta pro mne však přišla v červenci. Přišel jsem o nejlepší holku jakou jsem kdy potkal. Každý má svoje chyby, já jich mám hodně a postupem času chápu proč se tak stalo. Nicméně do dnešního dne, jsem se z toho nedostal. Když se rozejdete v hádkách s partnerem který je k ničemu, člověk to nějak zvládne. Ona však stála vždycky při mě i v obdobích která nebyla opravdu lehká a já se v nich snažil abychom se měli v budoucnu dobře. Zatím se to moc nedaří a tak jsem marné snahy v oblastech gastro podnikání vzdal. Doba kdy mám víc volna nastala a při řešení co dál, bych ji moc rád vzal na výlet, na procházku, do kina nebo jen tak s ní seděl doma. To se však už nestane a zůstali jen krasné vzpomínky na nejbližšího člověka. Věřím že pro ni těch 5 let se mnou nebylo marných a že se spoustu dověděla a naučila, ostatně já taky. V době kdy to všechno začne být doufám dobré je pryč.

Má se však dobře a to je důležité víc, než cokoliv jiného.

img_0041

Les

Ticho, jen ptáci zpívají a nebo potok teče

Všude voní jehličí, nebo listí

To záleží, kudy jdete

Čistý vzduch voní okolo vás

a nemáte žádné starosti

Jen nezabloudit

Občas objevíte nečekané když uhnete z cesty

Žádné mobily, signál, nikdo se nedovolá, nedopíše

Jen samota a energie starých stromů

img_20161002_135739

Teď jsem se rozhodl jít bosky Rešovské vodopády. Je to skvělý pocit jít bosý v ledovém potoku a pak po kamení které klouže o to méně, v kontaktu s holou kůží. Energii lesa pak vnímáte ještě lépe a vody také. Odtamtud totiž pocházíme z vody a přírody a tam je nám nejlépe. Nebo aspoň já se v tomto prostředí cítím jako doma. Zvláště pokud je to třeba okolo Slovácka (mám kořeny v Mikulově a Dolním Němčí) Kde je krásná příroda a dobří lidé. Tady  vám dojde že vlastně na ničem z běžného světa nezáleží. Že vlastně důležité je cítit se dobře tak, jak člověk je. Ze možnost procházet se přírodou, potkávat dobré lidi je něco, co vám nikdo nevezme. Že i když nemáte nic a jste v bodě nula (bez peněz, přítelkyně i podniku který jste vybudoval), jak říká moje kamarádka, pořád žijete a vnímáte. A to je to nejdůležitější.

Vzduch do plic a kontakt se zemí.

img_20161002_135848

Bušidó

義 – Gi – Klidná mysl

勇 – – Odvaha

仁 – Džin – Benevolence

礼 – Rei – Respekt

信 – Šin – Upřímnost

名誉 – Meijo – Čest a sláva

忠義 – Čúgi – Oddanost

 

Prapůvod Bushido – Zákony moudrosti:
Přenech hněv svým nepřátelům.
Pamatuj – prázdná nádoba dělá největší hluk.
Trpělivost je základ pro pocit bezpečí a dlouhý život. Dobře poznej své místo v životě.
Důvěryhodnost se dá získat jen počestností.
Úspěch je plodem síly a moudrosti.
Zdrženlivost je nejlepším lékem proti hněvu.
Jen ti budou osvícení, kdož vedou přiměřený život, mají prosté chutě, jedí plody přírody a následují moudrost mudrců.
Zachováváš-li čestnost ve svém srdci, věrnost svému učení, a vyhýbáš-li se poživačnosti, dojdeš velké odměny ve svém životě.
Starej se o svoje chování a o svoje vlastní záležitosti.
Rozvážnost je lepší část chrabrosti.
Hranice lidského úspěchu leží jen v lidské mysli.
Zahálčivá mysl je dílnou démona.
Spravedlnost existuje pro ty, kteří žijí v souladu s Cestou a kdož jsou si rovni. Nehledej důvod, abys byl šťastný, a čiň to nejlepší, co můžeš.
Skutečné přátelství nezná hranic.
Být bohatý bez okázalosti, toť ctnost skromnosti.
Příčina a následek jsou vzájemně propojeny.
Zoufalství je závěrem bláznů.
Zítřejší úspěch je postaven na včerejších nezdarech.
Žij zde a nyní.
Nehledej více, raději se uč radovati se z mála.