Minulost

Řeším teď dva dny jeden případ v rámci mého projektu a s dotyčnou řešíme minulost.

Řeším teď dva dny jeden případ v rámci mého projektu a s dotyčnou řešíme minulost. Tak bylo o čem přemýšlet.
Víte minulost nevyřešíte. Nemáte jak. Už to proběhlo a nic na tom nejde změnit. Můžete se z toho ponaučit, omluvit se, nebo se stydět, ale to je tak všechno.
Občas má tendence se člověk k minulému vracet. Protože mozek je nastavený tak, že si pamatuje to hezké, což je právě třeba u vztahů dost problém. Vždy nám zůstane „srdce“ trochu otevřené do minulosti, právě kvůli tomuto nastavení mysli. Vzpomínky na dobré věci vám totiž vždy zůstanou. A je dobré si je uchovat. Zároveň je ale dobré nevytěsnit ty špatné.
Dotyčná se mě ptala co má dělat.
Doporučil jsem jí, že pokud má pocit, že to má znovu zkusit. Ať se zastaví, začne zhluboka dýchat a nechá hlavou běžet vzpomínky. Ale ne ty dobré, ale ty, kvůli kterým tento vztah opustila. Ať se připraví na to, že bude třeba brečet.
A to se netýká jen násilného vztahu. Funguje to všeobecně. Malé promile návratu dopadne opravdu dobře a člověk pak ztratí další část života, kterou mohl věnovat něčemu, nebo někomu úplně jinému.
Tak, že až se vás kamarád kamarádka zeptá na otázku minulosti, poraďte mu tohle dechové cvičení.

Domácí násilí

Tento příběh občas vyprávím kamarádkám, které ani netuší, že jsou oběti domácího násilí, protože to co ten jejich dělá, co jim zakazuje a jak se chová je přece důkaz lásky. Věty kde jsi byla, tam nepůjdeš protože, pod to triko se zavazováním za krkem bez prádla opravdu ne a podobně, jsou také domácí násilí, ačkoliv to tak nevypadá. Většinou se tyto věci stupňují a spousta žen se raději podvolí aby byl klid, protože ten jejich je přece miluje a má logické argumenty proč to tak je. Jak to všechno může skončit popisuje následující příběh. (Jména změním na konci pochopíte proč)

Na jednom městě docela velkém žila jedna moje kamarádka Lucie a její dva sourozenci v docela normálním panelákovém bytě s maminkou a tatínkem. Postupem času se v jejich rodině, kde vládl tatínek pevnou rukou začali objevovat hádky a ty trvali jen krátce. Maminka poslechla, občas jednu schytala, ale aby děti měli pohodu vše trpěla.

Jednou musela však přijet policie a tatínka vykázat z bytu, protože tatínek maminku zbil. Vše ale dobře dopadlo, tatínek slíbil že už bude hodnej a tak maminka na policii řekla, že to bude v pohodě. Tatínek se tedy do bytu vrátil        a rodina fungovala normálně dál.

Jenže tahle situace se opakovala. Většinou v době kdy se tatínek opil a došel domů. Maminka vždycky vzala obvinění zpět, že už bude hodnej, slíbil to přece a chvilku se tak i opravdu choval.

Jednou jsme s Lucií pařili v klubu kde dělala barmanku, Hezká modrooká blondýnka, 23 roků, no kluci na ni koukali jak na zjevení. Nad ránem jsem se rozloučili a já šel domů spát. V pondělí zvoní  odpoledne pevná linka. Volá můj kamarád Petr, který byl v tom klubu taky.

„Lucka je mrtvá“

Mráz mne polil a zabolelo u srdce. Začal jsem zjišťovat co se stalo.

Tatínek se opil tentokrát už v pondělí dopoledne a vyrazil domů v kurážné náladě. Doma začala opět hádka a tatínek tentokrát sáhl po noži. Bodal maminku a to slyšela z pokoje Lucka. Utíkala na místo zjistit proč maminka křičí a v rámci obrany ji zalehla na obranu s tím, že tatínek přestane.

Nepřestal.

Řádění přerušil až mladší bratr který v tu chvíli přišel ze školy se starší sestrou a na otce zaútočil hokejkou. Ten v afektu nic necítil a tak oba utekly zavolat pomoc. Otec v mezičase zjistil co udělal a utekl do kuchyně kde si zkusil v troubě pustit plyn. Lucie se odplazila do chodby kde telefonem zavolala pomoc, pak na zemi vykrvácela. Policisté nedokázali vylomit dveře a přivolaní hasiči bohužel přijeli pozdě. 45 minut resuscitace Lucku už k životu nevrátilo.

Pohřeb byl velký, bílá rakev je něco na co se koukat nechcete a zvlášť ne u krásné mladé holky.

Otec dostal 21 let, už nežije. Zemřel v kriminále, údajně se oběsil. Brácha lucky několik let nemluvil. Sestru jsem teď potkal už mě nepoznala. Má dítě a snad hodného chlapa.

A teď už víte proč nesnáším když se chlap k ženě chová hrubě, nebo ji vyslýchá. Já vím je to extrém případ, ale i ten mohl začít větou „Ty jako jdeš pařit ven v těchto šatech a ani pak nebereš telefon, kde jsi byla?“.