O Ztrátách

Tento příběh je pro všechny co třeba začínají podnikat.

Je o chybě, kterou udělá spousta podnikatelů.

Tento příběh je o ztrátách.

Nemluví však o smrti, to ne, ani o ztrátě majetku. Mluví o ztrátě vztahu, kvůli penězům. Teď si možná řeknete, že jsem dostal kopačky od nějaké zlatokopky a chci se jen vyplakat. Jen že, vše je trochu jinak.

V roce 2016 jsem provedl věc o které jsem risknul věc, kterou jsem nikdy nezkusil. Sbalit ženu s dítětem. Krásná dospělá žena, která měla sice nějaké problémy, ale ty nejsou v našem příběhu tak důležité. To důležité byla malá holčička z předchozího vztahu. V kočárku malé stvoření, kterému koukali z očí všichni čerti.

Já nikdy předtím dítě neměl a tak z počátku velkého strachu přistoupil na hru, ve které jsem se snažil získat důvěru malé holčičky, aby mě brala jako svého náhradního tátu. To se po nějaké době skutečně podařilo a já se mohl stát součásti fascinujícího divadla, kdy dítě objevuje svět a z malého dítěte v kočárku roste holčička, která začíná mluvit a pokládat všetečné a naprosto spontánní otázky, na které dospělí svět vlastně není připraven.

V té době jsem měl dvě práce kvůli dluhům, těšil se až vše splatím a konečně budu se svoji vznikající rodinou a popřípadě druhým dítětem bydlet ve společném bytě. S partnerkou jsme trávily volna venku jen když byla malá u tatínka a byly to neskutečné večírky. V podnikání se začali objevovat první úspěchy a já se těšil, že je vše na dobré cestě. Zároveň jsem ale viděl že tak jak rostla důvěra malé slečny ke mně, byla její maminka a moje partnerka smutná. Na otázky co se děje moc nereagovala nebo odpověděla nevím. Ke konci roku přišla velká rána v podobě odebrání licence na servis kávovarů jisté značky a s nimi velký propad firmy. Já však viděl že to zvládnu a bude mne celá firma živit. Tím jak jsme hodně pracoval a je viděl jednou za týden, jsem neměl ani energii dělat jiné věci a chtěl být v každém volnu jen u nich. A tak ve vzduchu zůstali nesplněné sliby a večery s alkoholem. Jen, že takto svět nefunguje.

Kolem vánoc jsem obdržel největší dárek. Malá se spontánně přiřítila přes celou kuchyň a s výkřikem já tě mám moc ráda, mne obejmula. Kdo nezažil ten pocit nepochopí. Děti totiž věci myslí opravdu spontánně. Pohled periferně však odhalil smutný pohled její maminky a moje tušení, že je něco špatně. To se bohužel potvrdilo a já po novém roce skončil jako partner. A jaký je výsledek téhle bajky?

Že honba za penězi nemá moc smysl, pokud máte lidi co vás milují. Rodina, ta správná totiž věci vždycky zvládne. Bude vám totiž spolu dobře i na zahradě v maringotce. A zavřít firmu, která se rozjíždí, nebo se snažit udržet firmu, která stagnuje a přijít o bohaté večírky, není věc, kterou nemůžete udělat. Ty vám totiž usínání vedle krásné ženy a obejmutí od malého človíčka, který vám důvěřuje nikdy nenahradí. A myslím, že tahle zkušenost není jen moje. A věřte, že myslet každý den na to, že tohle všechno není, nestojí za žádné peníze.

Milovat

Na toto téma se dicky vyjadřuji trochu neohrabaně. Nemám moc rozvinuté sociální cítění totiž. A poetikou mám blíže k Charlesi Bukovskému, než  k Václavu Hraběti. Protože jsem však prožil mnoho let jako fotograf akcí po klubech, ale i jako barman mám pár zážitků na toto téma, zakončené zamyšlením.

„Miluju tě“ řekl kluk ba baru do telefonu. Svoji holce komu jinému. Nesl jsem zrovna piva, tak že jsme si všiml že u toho má ruce vražené docela hluboko pod sukni přísedící slečny.

„Miláčku objednáš panáky prosím?“ řekl kluk svojí slečně na baru a odebral se na toaletu. „Co by člověk pro svého miláčka neudělal, že?“ řekla slečna, napsala na papírek svůj telefon, přejela si rukou po výstřihu, podala mi papírek, mrkla a objednala dva rumy. Pro sebe a pro miláčka.

„Moc tě miluju“ řekla holka klukovi na diskotéce kde jsem fotil. Musel domů, protože ráno vstával do práce „zahřej nám pelíšek, mrkla na něj“ Kluk odešel zahřívat pelech. O hodinu později když pod barem kouřila mého kamaráda, měla jeho lásky taky plnou pusu.

„Mám tu zákazníky zlato, příjdu brzo, miluju tě“ řekl brigádník, a skutečně šel dřív, jen předtím na hajlzu vyklátil moc hezkou holku co seděla u baru.

Byl jsem jednou pařit v Olomouckém klubu. Potkal tam partu holek a jedna byla moc hezká. Paánák, líbačka, osahávačka. Na sex nedošlo. Já byl opilej a ona musela brzo domů. Za tři dny mi kamarád představuje svoji snoubenku. Její pohled nikdy nezapomenu. Ja se zachoval jako profík. eště že na ten sex nedošlo.

Obejmete ji pokaždé v posteli, pohladíte po tváři, usmějete se na kdykoliv můžete. Jste tu pro ni když je jí špatně, posloucháte její smutky. A pak vás pošle doprdele  z ničeho nic, protože jí neřeknete, že ji milujete.